GRAF MĚSÍCE: Alkohol jako zdravotní riziko: globální data i česká realita

Závěr

Podle dat shromažďovaných organizací Institute for Health Metrics and Evaluation (IHME), která stojí za rozsáhlou studií Global Burden of Disease, konzumovalo v roce 2020 přibližně 1,34 miliardy lidí po celém světě množství alkoholu, jež lze označit za zdravotně rizikové. Studie přitom za „rizikové“ považuje už takovou úroveň konzumace, při níž dochází ke statisticky prokazatelnému zvýšení zdravotního rizika oproti celoživotní abstinenci. V globální analýze z roku 2020 vychází jako teoretické minimum zdravotního rizika nulová konzumace, přičemž již konzumace kolem 10 gramů čistého alkoholu denně (zhruba jedno malé pivo nebo sklenka vína) je spojena s měřitelným nárůstem rizika některých onemocnění, zejména nádorových (viz analýza z roku 2022).

Světová zdravotnická organizace uvádí, že konzumace alkoholu je ve světovém měřítku spojena přibližně s 1,8 milionu úmrtí ročně, což představuje asi 3,2 % všech úmrtí. Současně se podílí na ztrátě zhruba 58,3 milionu let života prožitých ve zdraví, tedy přibližně 4 % celkové globální zátěže vyjádřené ukazatelem DALY. Z těchto úmrtí připadá přibližně třetina na neúmyslná poranění, zatímco téměř dvě pětiny celkové ztráty zdravých let života souvisejí s neuropsychiatrickými poruchami.

Zvlášť významné jsou dopady alkoholu u mladých dospělých. Ve věkové skupině 15 až 39 let patří alkohol mezi hlavní příčiny úmrtí a zdravotní zátěže. Současné poznatky ukazují, že právě v této věkové skupině neexistuje žádná úroveň konzumace alkoholu, kterou by bylo možné považovat za zdravotně nezávadnou a jakákoli konzumace s sebou nese rizika, ať už jde o úrazy, dopravní nehody, násilí nebo dlouhodobá onemocnění. Podle některých aktuálních výzkumů toto platí také u dospělé populace – dlouhotrvající konsensus ohledně tzv. “j-shaped curve” je tedy v ohrožení (viz např. Stott 2020).

Analýza studie Global Burden of Disease 2020 se zaměřila na populační rizika konzumace alkoholu podle množství, věku, pohlaví a regionu a zkoumala, při jaké úrovni pití je celkové zdravotní riziko nejnižší. Ukazuje přitom, že zdravotní dopady alkoholu se výrazně liší podle věku: u mladých lidí (15–39 let) převažují úrazy a násilí, zatímco u starších osob se relativní zátěž přesouvá k chronickým onemocněním, zejména kardiovaskulárním a nádorovým.

Další analýzy zároveň rozkrývají vztah alkoholu ke konkrétním diagnózám – významně se podílí na úmrtích v důsledku onemocnění jater, zejména cirhózy, a u mladších věkových skupin na úrazech a dopravních nehodách. Při dlouhodobé konzumaci navíc roste riziko celé řady nádorových onemocnění, včetně rakoviny jater, prsu, dutiny ústní nebo hltanu, a alkohol je proto z hlediska vědeckých klasifikací považován za prokázaný karcinogen.

Česká republika: vysoká spotřeba a vysoká zdravotní zátěž

V českém kontextu jsou tato globální zjištění obzvlášť relevantní. Česká republika dlouhodobě patří mezi země s velmi vysokou spotřebou alkoholu na obyvatele. Podle národních dat vykazuje přibližně každý šestý dospělý v Česku rizikovou konzumaci alkoholu a statisíce lidí pijí způsobem, který je již považován za škodlivý. Ve Zprávě o alkoholu v ČR 2024 Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti je tato hranice definována jako denní konzumace nad 40 g čistého lihu u žen a nad 60 g u mužů. To si můžete představit jako 2-3 skleničky piva nebo vína za den (posuzováno v průměru). V roce 2023 spadalo do této či vyšší rizikové kategorie celkově 14,6 % obyvatel České republiky (jde však o zlepšení od roku 2016, kdy šlo o 17,6 %). Alkohol je kvůli tomu v Česku každoročně spojován s tisíci úmrtími a s významným počtem hospitalizací, a to jak v důsledku chronických onemocnění, tak akutních stavů a úrazů.

Tato zjištění potvrzuje i odborná literatura. Například přehledová studie Viktora Mravčíka a kolektivu shrnuje dostupná data o konzumaci alkoholu v České republice a dochází k závěru, že prevalence rizikového a škodlivého pití patří v evropském kontextu k nejvyšším. Studie zároveň upozorňuje na výrazné rozdíly mezi muži a ženami a na dlouhodobé dopady alkoholu na zdravotní systém i společnost.

Suchý únor jako příležitost k prevenci

Právě v únoru se v České republice koná iniciativ‍, která vyzývá k měsíční abstinenci od alkoholu. V kontextu dostupných dat nejde o symbolické gesto, ale o praktický preventivní nástroj.

V podstatě se jedná o univerzální prevenci, která využívá princip tzv. “commitment device”: tento behaviorálně-ekonomický přístup spočívá v tom, že si člověk dobrovolně omezí své budoucí možnosti pro splnění nějakého svého záměru. Je-li součástí ještě společenská či symbolická sankce za porušení, zvýší si tím člověk náklady svého selhání (viz Rogers et al., 2014). Dobře navržené a komunikované commitment devices, kterým se Suchej únor zdá být, mohou být důležitou součástí širšího systému veřejného zdraví v ČR.

Krátkodobá pauza od alkoholu umožňuje lidem lépe si uvědomit vlastní návyky, sledovat změny ve spánku, psychické pohodě či fyzické kondici a přemýšlet o roli alkoholu v každodenním životě. Zahraniční i domácí zkušenosti naznačují, že podobné kampaně mohou vést nejen ke krátkodobému omezení pití, ale i k dlouhodobější změně chování.

Alkohol bohužel v ČR stále zůstává jedním z klíčových preventabilních rizik a intervence v této oblasti mohou přinést významné zdravotní, ekonomické i širší společenské přínosy. Když se snižovat spotřebu bude dařit nejen v únoru, může se kvalita a délka života v Česku znatelně a relativně rychle zvýšit.