Úspěch změn a reforem zdravotnictví bude z velké části závislý na tom, do jaké míry bude pracovat s daty. Byť svou důležitou roli hraje Ústav zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS), stále chybí komplexní systém hodnocení dalších zdravotnických intervencí, který funguje například ve Švédsku či Velké Británii. Možnosti využití dat budou narůstat s tím, jak se bude rozvíjet digitalizace systému. K „vytěžení“ datového bohatství je však důležité investovat do kyberbezpečnosti, vzdělávání v datové gramotnosti a koordinace spolupráce mezi státem, akademiky, poskytovateli a pojišťovnami. Nevyužití bohatství, které se skrývá v datech o fungování našeho zdravotnictví, snižuje efektivitu péče a schopnost identifikovat potřebné změny.

Elektronizace a digitalizace ve zdravotnictví jsou důležitými prvky pro zvýšení efektivity celého systému. Tyto prvky na jedné straně vyžadují rozsáhlé investice, avšak s ohledem na dlouhodobé přínosy, které mohou přinést, jsou nutné. Digitalizace může zlepšit kontinuitu péče, omezit duplicitní výkony, snížit zbytečné návštěvy v ambulancích, urychlit diagnostiku či například snížit kontraindikace předepsaných léků. Digitalizace a zavedení celonárodního eHealth systému by tak neznamenalo pouze vyšší kvalitu péče, ale i výrazné úspory v řádu až desítek miliard korun ročně. České zdravotnictví tak stojí před volbou – buď budeme komplexní digitalizaci dál odkládat a prohlubovat tak „papírovou neefektivitu“, nebo se inspirujeme úspěšnými modely a vstoupíme do nové digitální éry, která bude přívětivější jak pro pacienty, tak poskytovatele péče.

Česká republika má od roku 2008 zavedený systém hodnocení účinnosti a bezpečnosti léčiv, který přísně posuzuje jejich nákladovou efektivitu. Díky tomu je zajištěno, že se k pacientům dostanou léky, které jsou bezpečné, účinné a dostupné. Ačkoli systém funguje, existuje několik oblastí, které vyžadují zlepšení. Jedná se zejména o stále omezenou dostupnost inovativních terapií pro pacienty či nevyužitý potenciál běžných (generických) léčiv. Výsledky léčby negativně ovlivňuje také nízká zdravotní gramotnost obyvatelstva a nedostatečná koordinace péče. Kombinace všech těchto faktorů vede k systémovým problémům s přímým dopadem na pacienty.

Systém dlouhodobé péče bude v dalších letech čelit velkému tlaku poptávky. Jen pro udržení dostupnosti služeb z roku 2021 budeme v dalších 10 letech nuceni zvyšovat kapacity masivním tempem o téměř 50 % v počtu sociálně-zdravotních lůžek oproti roku 2021. Bude také nutné podporovat komplexní terénní sociálně zdravotní služby, které zatím vznikaly spíše navzdory českému regulatornímu rámci. V prostředí urgence a zvyšující se poptávky je zásadní, abychom dbali na zachování vysokého standardu kvality služeb. Náklady na tak rozsáhlý rozvoj musí nést veřejný i soukromý sektor a pro podporu vzniku nových kapacit musíme zvážit nástroje zahrnující cenovou deregulaci, benchmarking kvality, finanční pobídky a geoinformační systémy pro efektivnější plánování regionálních kapacit.

ČR má velmi hustou síť 160 nemocnic s 49 tisíci lůžky, včetně velmi nadprůměrného počtu JIP lůžek. Systém ale čelí významným výzvám. Náklady na akutní lůžkovou péči v roce 2024 dosáhly zhruba 57 % výdajů veřejného zdravotního pojištění. Přitom stárnutí populace a nárůst chronických onemocnění zvyšují poptávku spíše po následné, sociální i domácí péči. Fragmentace zdravotnického personálu do mnoha malých oddělení snižuje celkovou efektivitu. To vše vede k nutnosti reformy systému akutní péče a lůžkového fondu, posílení koordinace s ostatními sektory a efektivnějšího využití lidských zdrojů.

Primární a ambulantní péče představuje klíčový pilíř zdravotnického systému a měla by pokrýt většinu běžných zdravotních potřeb populace. V ideálním systému může primární péče zvládnout přes 80 % zdravotních problémů pacientů, a to za přibližně čtvrtinu celkových nákladů na zdravotnictví. V ČR je tato oblast dlouhodobě poddimenzovaná a rostoucí nerovnosti v dostupnosti ovlivňují nejen kvalitu, ale i koordinaci péče v mnoha regionech naší země.

Iniciativa pro efektivní zdravotnictví ve spolupráci se Svazem průmyslu a dopravy připravila soubor doporučení, která mohou napomoci zvýšení efektivity systému tak, aby zdravotnictví dokázalo i při podobné úrovni financování a se srovnatelnými (nebo menšími) personálními kapacitami poskytovat lepší výsledky – a bylo zároveň přívětivější pro pacienty i zdravotnický personál.

Zdravotně-sociální péče se v různých zemích liší nejen svou organizací, ale i způsobem financování a celkovou filosofií přístupu ke zranitelným skupinám obyvatel. Zatímco v České republice dochází k ostrému oddělení zdravotní a sociální sféry, v Německu se tyto oblasti vzájemně prolínají a fungují v koordinovanějším systému. Tento článek se zaměří na klíčové rozdíly v přístupu a financování zdravotně-sociální péče v těchto dvou zemích a navrhne možné úpravy systému v ČR.

Jaké je zastoupení zahraničních pracovníků v českém zdravotnictví a ve kterých profesních skupinách se nejčastěji uplatňují? Podívejte se na aktuální data v grafu měsíce, který připravil Jan Vrána s kolegy.

I přes fakt, že plánování sociálních služeb je plně v gesci krajů jako samosprávných celků a plánování sítě zdravotních služeb zase v gesci zdravotních pojišťoven, je nutné otevřít otázku určitého sbližování těchto systémů v oblasti sociálně-zdravotního pomezí.

Duševní zdraví je podle WHO stav, kdy člověk naplno využívá své schopnosti, zvládá každodenní stres, pracuje produktivně a přispívá své komunitě. Nejde tedy pouze o nepřítomnost duševního onemocnění, ale o celkovou psychickou pohodu a schopnost fungovat v běžném životě. Pokud tato rovnováha chybí, nejde jen o individuální problém – duševní nepohoda představuje i závažnou výzvu pro sociální a ekonomický systém. Promítá se do rostoucích nákladů na zdravotní a sociální péči, nižší produktivity, vyšší nezaměstnanosti, větší zátěže pro systém sociálního zabezpečení, rodiny i komunity.

Od ledna roku 2025 zahájila Česká republika implementaci nového preventivního programu zaměřeného na časnou detekci aneurysmatu břišní aorty (AAA) u rizikové populace. Tento pilotní projekt představuje zásadní krok v sekundární prevenci kardiovaskulárních onemocnění s potenciálem významně snížit mortalitu spojenou s jeho prasknutím.

Zvyšování efektivity lůžkové péče lze zařadit ke klíčovým tématům zajištění dlouhodobé udržitelnosti českého zdravotnictví. Zatímco obsazenost akutních lůžek je pod průměrem OECD, poptávka po následné a dlouhodobé péči roste. Efektivnější rozložení kapacit by však mohlo přispět k lepší dostupnosti péče a odpovídalo by měnícím se potřebám stárnoucí populace. Řešením by mohla být transformace části málo využívaných akutních lůžek na jinou formu péče.

Nerovnoměrné rozmístění praktických lékařů v Česku způsobuje, že téměř 9 % populace, včetně tisíců dětí, zůstává bez registrace u lékaře, přičemž situaci dále komplikuje stárnutí lékařské populace a nedostatečný počet nových absolventů ochotných působit v odlehlých oblastech. Rostoucí poptávka po primární péči přitom kontrastuje s klesajícím počtem ordinací. Inspirací mohou být zahraniční modely, například rozšíření kompetencí zdravotních sester, které by mohlo pomoci zlepšit dostupnost základní zdravotní péče v krátkém horizontu.

Stárnutí populace znamená nárůst v potřebě domácí, dlouhodobé, paliativní i hospicové péče v ČR. Kapacity lůžkové a paliativní péče se v České republice v posledních letech pomalu navyšují, ale stále přetrvávají výrazné regionální rozdíly. Více v grafu měsíce k tomuto tématu.

Přestože osvětové kampaně mají své místo, samotné informování nestačí k zásadní změně zdravotního chování. Odborníci zdůrazňují potřebu komplexních strategií, které kombinují edukaci s úpravami prostředí a dostupnosti zdravých voleb. Proč je změna chování tak obtížná a co ve skutečnosti může fungovat?

Postgraduální vzdělávání lékařů je klíčovým prvkem pro zajištění kvalitní zdravotní péče, avšak v České republice čelí řadě výzev. Volná volba oboru, nejasně definovaná role školitele a absence systematické kontroly vedou k rozdílné kvalitě vzdělávání mezi jednotlivými pracovišti. Jaké změny jsou potřeba a jak by mohl systém lépe reagovat na potřeby zdravotnictví?

Z evropského srovnání vyplývá, že těsná většina obyvatel zúčastněných zemí vykazuje dobrou (excelentní či dostatečnou) úroveň zdravotní gramotnosti. V Česku docházelo v uplynulých letech k určitým výkyvům, ale zdravotní gramotnost Čechů je stále spíše průměrná. Zvyšování zdravotní gramotnosti zahrnuje mnoho aktivit, na kterých se mohou podílet veřejné instituce, poskytovatelé péče, vzdělávací instituce, zaměstnavatelé a další aktéři.

Proč úředníci v Londýně trpí hypertenzí, zatímco nomádi v Keni nikoliv? Otázka kterou si v roce 1985 položil britský epidemiolog Geoffrey Rose ve svém dnes již legendárním článku “Nemocní jedinci, nemocná populace” (“Sick individuals, sick populations”). Odpovědí na ní pak položil základy své strategie preventivní medicíny, jež po své publikaci transformovala náš přístup ke zlepšování a podpoře zdraví, a i po 40 letech je jeho vysvětlení stále více než aktuální. Zejména pro zemi s nadprůměrně vysokým výskytem preventabilních onemocnění a roky deklarovanou snahou o jejich prevenci.

Ačkoliv se dostupnost nově schválených léčivých přípravků v České republice v porovnání s dalšími zeměmi Evropské unie na první pohled dlouhodobě zlepšuje, nejsou všechny léky dostupné všem potřebným pacientům.

Přístup k léčivům je základním předpokladem k včasné a účinné terapii. V posledních letech se nejen v České republice stále více setkáváme s výpadky léčiv nebo s jejich úplným stažením z trhu, což u některých pacientů může mít vážné klinické dopady. Jedná se například o antibiotika, onkologická terapeutika, fibrinolytika, antipsychotika, antiepileptika či imunosupresiva. Nedostupnost léčiv také prohlubuje problém nákladové efektivity ve zdravotnictví, kdy v případě chybějícího léčiva je potřeba sáhnout po nákladnější alternativě, nebo, a to v horším případě, méně účinné.

Zdravotní systémy po celém světě bojují s rostoucím tlakem na zdroje - lidské i finanční - z velké míry z důvodu stárnutí populace, ale často v důsledku zpomalujícího se ekonomického růstu a tlaku na zdroje napříč ekonomikami. Proč je ale klíčové řešit nerovnosti a nestačí přijmout za dané, že nerovnosti ve zdraví s námi vždy byly a budou? Klíčových důvodů je několik - od jejich celospolečenských dopadů, přes ekonomické implikace až po ústavní a etický rámec.

Studie o potenciálu připojištění a doplňkové zdravotní péče z dílny CETA má zásadní analytické problémy. IEZ se v tomto komentáři zaměřuje na nejdůležitější z nich a upozorňuje, že diskuze o budoucnosti českého zdravotnictví má stát na datech a vyhnout se tendenční interpretaci vědeckých poznatků.

Lékaři chybí. Nedostatek zdravotního personálu v lékařských, ale i nelékařských profesích, je v rámci současné situace zdravotního systému stále často opakovaným tématem. Kapacity poskytované zdravotní péče jsou tak do značné míry napnuté. V tomto kontextu může být zajímavé podívat se na příliv nových posil do systému. Jaké jsou trendy v počtu absolventů medicíny v ČR? 

Hledáme-li odpověď na otázku, jak zlepšit finanční kondici moderních zdravotnických systémů, neměla by naší pozornosti uniknout obezita. Tento moderní fenomén, související do značné míry s mírou blahobytu naší společnosti, představuje značnou zátěž pro veřejné rozpočty. Nadměrné ukládání „nezdravého tuku“ totiž působí jako rizikový faktor pro mnoho chorob a komplikací, mezi které patří kardiovaskulární choroby, cukrovka 2. typu nebo různé druhy rakoviny. Dalo by se říct, že pro obézní část společnosti se i zdánlivě banální komplikace mohou stát složitějšími.

V České republice patří očkování proti chřipce mezi nepovinné očkování, jehož náklady hradí zdravotní pojišťovny pro specifické skupiny obyvatel. Zatím chybí standardní úhrada očkování pro širší populaci, s čímž souvisí také velmi nízká míra proočkovanosti. O tom, jak tento problém řešit na základě dat o klinických a ekonomických dopadech souvisejících s chřipkou, píší v grafu měsíce Barbora Decker, Robin Pokorný a Katarína Bakšiová.

AI Act je první komplexní regulací umělé inteligence v Evropě. Bude mít dopad na obory jako jsou HR nebo finanční sektor, může výrazně ale zasáhne také výrobce zdravotnických prostředků využívajících umělou inteligenci. Počet takových výrobků přitom bude pravděpodobně stále narůstat. Jaké jsou jeho implikace pro zdravotní systémy a inovátory, o tom píše Aneta Bernardová.

Jako screening se typicky označují programy, které plošně vyšetřují určitý segment populace za účelem včasné detekce onemocnění (viz např. NZIP). Nejčastěji se v českém kontextu hovoří o screeningu v souvislosti s nádorovými onemocněními, ale svou roli mohou tyto programy hrát také v prevenci kardiovaskulárních chorob či odhalování komplikací v těhotenství či raném dětství.

Jak hospodaří české zdravotnictví? Jaké jsou příjmy do systému veřejného zdravotního pojištění a kteří pojištěnci ze systému naopak nejvíce čerpají? To naleznete v grafu měsíce, který připravili Katarína Bakšiová a Jakub Hlávka.

Nizozemsko se dlouhodobě pohybuje na špičce tvorby a implementace zdravotní politiky v oblasti demence. U příležitosti Mezinárodního dne Alzheimerovy nemoci 21. září přinášíme rozhovor s Jacqueline Hoogendam, která téměř dvě dekády působila jako nizozemská koordinátorka pro oblast demencí. Rozhovor připravila Hana M. Broulíková.

Mohly by mobilní aplikace pro podporu duševního zdraví být dalším dílkem, jak ulehčit přetíženému systému v oblasti psychiatrie a duševního zdraví v České republice?

V posledních letech se umělá inteligence (AI) stala často diskutovaným pojmem a předmětem zájmu v mnoha oblastech, včetně medicíny. AI má potenciál zásadně změnit způsob poskytování zdravotní péče, což může vést k výraznému zvýšení efektivity a kvality služeb. Jak konkrétně může AI přispět ke zvýšení efektivity ve zdravotnictví? A můžeme AI využít k tomu, abychom byli lépe připraveni reagovat na potřeby moderního zdravotnictví?

Průměrná doba hospitalizace pacientů s vybranými onemocněními, např. Alzheimerovou chorobou, je v ČR nadprůměrná v porovnání s vybranými státy EU. O tom, co z toho vyplývá, píše Šimon Přecechtěl v grafu měsíce.

V poslední době se Česká republika potýkala s několika krizovými situacemi. Jsme však připraveni na ty budoucí? O tom, co je potřeba zlepšit, píše ekonom Marek Navrátil.

Téměř dvě třetiny úmrtí na nepřenosná onemocnění, vč. cukrovky, rakoviny či srdečních nemocí, jde přímo připsat na vrub známým rizikovým faktorům. Přitom ale doporučená opatření na snížení jejich dopadů nejsou ani zdaleka využívána tak, jak by mohla. O tom, jakou roli hrají komerční zájmy a co by s tím měl stát dělat, píše epidemioložka Eliška Selinger.

Česká republika v posledních letech řeší jednu krizi za druhou a z dlouhodobých, strukturálních reforem se nejčastěji zmiňuje reforma penzí.

Začátkem května vydalo Ministerstvo zdravotnictví ČR publikaci s názvem Strategické analýzy potřeb resortu zdravotnictví: koncepce podložená dostupnými daty (dále také „Koncepce“). Jak samotní autoři uvádějí, její cílem má být rozbor stavu českého zdravotnictví založený na analýzách napříč vybranými kapitolami klíčovými pro jeho udržitelnost a rozvoj. Vcelku netradičně, tentokrát ministerstvo Koncepci prezentuje jako živý dokument a předpokládá její další úpravy na základě zpětné vazby od odborné veřejnosti.

V grafu měsíce od Šimona Přecechtěla přinášíme vizualizaci predikcí potřeb dlouhodobé péče pro ČR a další evropské země do roku 2070.

Digitální inovace pro stárnoucí populaci přitahují velké investice a celosvětově rostou. Největší trakci ale mají ty od samotných seniorů poměrně vzdálené. Komentář Marka Háši představuje AgeTech jako podnikatelské a inovační odvětví a vysvětluje, proč si větší pozornost a uplatnění v praxi zaslouží i řešení, která necílí na palčivé systemické problémy personálně zbídačeného pečovatelského sektoru.

Člen IEZ a ekonom Michal Horný se svou ženou Emily C. Dore navštívili Masarykovu univerzitu. V rozhovoru mj. mluví o vědě, stárnutí populace a work-life balance na amerických univerzitách.

Česká republika patří mezi země s nadprůměrným počtem lůžek v nemocnicích. Jak jsou na tom jednotlivé kraje? Více v grafu měsíce, který připravil Robin Pokorný.

České zdravotnictví akutně potřebuje strukturální reformu, k tomu je však potřeba začít u analýz dat. O tom, jak lépe pracovat s registrovými daty, píše ekonom Michal Horný.

Od vrcholných politiků přichází komentáře, že současné zdroje nejsou dostatečné k udržitelnému financování zdravotnictví a že více zdrojů bude potřeba. O tom, že toto není garancí úspěchu, píše ekonom Jakub Hlávka.

V grafu měsíce popisuje Šimon Přecechtěl, jak si na tom ČR stojí v oblasti sociálně-zdravotního pomezí. Chybí nejen pracovníci v oblasti dlouhodobé péče, ale zátěž na neformální pečovatele patří také mezi nejvyšší v zemích OECD.

V druhém dílu analýzy o dlohodobé péči popisuje Šimon Přecechtěl problémy, kterým ČR v této oblasti čelí, vč. nedostatku personálu a velké zátěže na neformální pečovatele.

Geriatrie je klíčovým oborem medicíny, který se zaměřuje na komplexní péči o starší dospělé osoby, zejména ty s mnohočetnými zdravotními problémy a chronickými onemocněními. V analýze se geriatrii věnují Filip Blaha, Karel Vaniš a Jakub Hlávka.

Finanční spoluúčast pacientů je v mnoha zemích využívána k regulaci objemu péče, který je čerpán (mj. z důvodu morálního hazardu), a tím zároveň ke snížení výdajů. Má však svá omezení a rizika, která obzvláště v americkém kontextu vedou k problémům souvisejícím s nemožností předvídat náklady na péči ze strany pacienta a poskytovatelů. O tom, jak řešit problémy nejistoty a rizik, které se spoluúčastí souvisí, píše ekonom a profesor Michal Horný, který k tomuto tématu publikoval článek v prestižním periodiku JAMA Internal Medicine. 

Existuje řešení, které by bylo efektivní, jednodušší a pomohlo by ulehčit již tak přetíženému systému? Mohlo by tímto řešením být využití digitálních technologií? Jak používání telemedicíny vnímají pacienti a lékaři v okolních zemích? A proč v dobách, kdy má téměř každý v kapse chytrý telefon, stále toto řešení v ČR není dostupné? Těmto otázkám se věnuje následující článek.

V posledních dnech veřejný prostor opět rozvířil návrh na zavedení bonusů, přirovnaných dříve ke sbírání věrnostních bodů v obchodech. Motivací pro zavedení je deklarovaná snaha o zvýšení dlouhodobě nízké účasti na preventivních prohlídkách a programech, a tím zlepšení zdraví české populace. O tom, že bonusy mohou více odměnit ty, kteří jsou již nyní ve zvýhodněném postavení, a o dalších problémech tohoto návrhu píše epidemioložka Eliška Selinger.

V současné době čelíme výzvám v oblasti duševního zdraví, které se stávají stále zřetelnější. Statistiky Světové zdravotnické organizace uvádějí, že duševní poruchou trpí až každý osmý obyvatel naší planety. Jak se s tím daří pracovat na národní úrovni, i díky reformě psychiatrické péče, píše Karel Vanis.

V minulém newsletteru jsme se v grafu měsíce zabývali neuspokojenou potřebou dlouhodobé péče v domácím prostředí u lidí nad 65 let. K tématu se vracíme, protože nás čeká dlouho očekávaná legislativní úprava dlouhodobé péče v ČR. Více v článku od Šimona Přecechtěla.

Výsledky průzkumu Spolku Mladí lékaři "Rodičovství v medicíně", s účastí více než 3 400 lékařek a lékařů, který odhalil klíčové výzvy, s nimiž se rodiče v této profesi potýkají. Výsledky shrnují Barbora Decker (IEZ) a Veronika Vlachová (Mladí lékaři) v článku a grafu měsíce.

V současné době se otázka slaďování práce ve zdravotnictví s rodičovstvím stává čím dál více diskutovaným tématem. Průzkum Spolku Mladí lékaři Rodičovství v medicíně, s účastí více než 3 400 lékařek a lékařů, odhalil klíčové výzvy, s nimiž se rodiče v této profesi potýkají. Výsledky shrnují Veronika Vlachová (Mladí lékaři) a Barbora Decker (IEZ).

Původně nenápadná novela zákoníku práce, zaměřená na adaptaci českého práva na některé novinky v právu evropském, vyvolala minulý rok v českém zdravotnictví pracovněprávní zemětřesení. O tom, co současné diskuze a změny znamenají pro lékaře, píše ve svém komentáři Aneta Bernardová.

Zvyšování kvality zdravotní péče je všeobecně požadovaným cílem napříč politickým spektrem, jehož dosažení však není úplně jednoduché. Experti na zdravotnictví v mnoha vyspělých zemích se v posledních několika desítkách let zabývali návrhy různých modelů pobídek (incentiv) pro poskytovatele, které se měly tohoto náročného úkolu zhostit. V článku o pobídkách pro poskytovatele zdravotní péče píše ekonom Michal Horný.

Prvním hostem série o stárnutí populace je jeden z nejuznávanějších evropských demografů, Tomáš Sobotka, zástupce ředitelky Vídeňského demografického institutu. V rozhovoru s Martinou Maškovou se dotýká mnohých témat, mezi která patří budoucí demografický vývoj v České republice, Evropě či Asii, dopady veřejných politik na fertilitu a načasování odchodu do důchodu, vliv příchodu uprchlíků z Ukrajiny do ČR a mnoho dalšího!

Velká část klinických studií a veřejného diskursu v oblasti zdravotnictví akcentuje dopady různých intervencí na délku dožití. V poslední době se však rodí nová etika, která kromě počtu přidaných let věku zvažuje také kvalitu daného života. Vyspělý svět si začíná uvědomovat, že „život ve zdraví“ je novou metou, o kterou bychom měli jako společnost usilovat—s cílem, abychom mohli co nejdéle žít bez závažných komplikací. O tomto a mnohém dalším píše Marek Navrátil.

Práce se zdravotnickými daty, od sběru po zpracování a analýzy, je nezbytným předpokladem efektivního rozhodování a plánování na úrovni pacienta i celého systému. Iniciativa pro efektivní zdravotnictví zorganizovala interaktivní workshop v rámci Medidays 2024, ve kterém Matěj Kučera a Marek Navrátil s účastníky diskutovali o současných mezerách práce se zdravotnickými daty a možných řešeních.

Stárnutí české populace je již popsáno v mnoha publikacích, grafech a statistikách. Přesto se situace nezlepšuje dostatečným tempem. V grafu měsíce se Šimon Přecechtěl zamýšlí nad kvalitou a dostupností terénní dlouhodobé péče o seniory. To je péče, která je klientovi/pacientovi poskytována v jeho přirozeném domácím prostředí. Současný systém však nevede k dosažení optimálních kapacit a ještě donedávna byly terénní služby na okraji zájmu decision-makerů.

V prosinci 2023 vydala organizace Alzheimer Europe souhrnné hodnocení politik týkajících se demence napříč sedmatřiceti evropskými zeměmi: European Dementia Monitor 2023 Comparing and benchmarking national dementia strategies and policies. A z pohledu Česka přinesla nečekaně dobrou zprávu: Česká republika naplnila sledovaná kritéria ze 74% a umístila se v mezinárodním srovnání za Nizozemskem a Skotskem na třetím místě. Komentář od Hany M. Broulíkové shrnuje výsledky a komentuje je v kontextu implementace vládou schváleného Národního akčního plánu pro Alzheimerovu nemoc a obdobná onemocnění (NAPAN).

Demografický trend je neúprosný. Česká populace stárne a ekonomicky aktivních jedinců, kteří přispívají do systému veřejného zdravotního pojištění, ubývá. A zároveň těch starších, již pracovně neaktivních a zdravotní péči čerpajících, postupně přibývá. To se projeví na nedostatku personálu a financí pro zdravotní a sociální systém - ten toho bude muset zvládnout o mnoho více s menšími zdroji. Pro zachování současné dostupnosti a kvality péče v České republice budeme tedy muset zvyšovat efektivitu zdravotnictví už jen kvůli stárnutí populace. Diskuzi nad touto otázkou organizovala Iniciativa pro efektivní zdravotnictví na konferenci Medidays a moderoval ji Jakub Hlávka.

Velká část populace si nyní uvědomuje, že zdravotnictví není úplně v pořádku. Nastartované změny (jakož i diskuze o "reformě" systému) by však podle Jakuba Hlávky měly být více založeny na evidenci.

Pod heslem Nebuď mýval spustili koncem léta lékaři svou aktuální protestní kampaň. Mýval totiž v noci nespí. Protest byl iniciován nečekaným přijetím zákona, který zvyšoval množství povolených přesčasů ve zdravotnictví na více než 800 hodin. I přestože nejcitovanějším zdůvodněním byla pouze legalizace reálně existujícího stavu a proklamovaná dobrovolnost vyšších počtu hodin, pro mnoho lékařů byla potajmu připravená legislativní úprava pověstnou poslední kapkou. Protesty volaly po radikálním léčebném řešení pro chronicky nemocný systém, k tomu však nedošlo. Jak jsme se do situace dostali? Jaká je realita práce lékaře a jaké jsou její dopady na pacienty?

Demografický a sociální vývoj vyspělých společností s sebou nese celou řadu výzev. Naše poslední výstupy se věnovaly mj. fenoménu stárnutí populace, který v následujících letech výrazně zasáhne do stability zdravotních a sociálních systémů. Další významně znepokojivý fenomén je zvyšování tělesné hmotnosti, resp. obezita. Tento stav je zapříčiněn množstvím faktorů, mezi které patří nadměrná konzumace jídla a pití, nedostatek pohybu či přítomnost obezitogenního prostředí. V grafu měsíce o těchto souvislostech píše Marek Navrátil.

Situace v oblasti péče o duševní zdraví české populace je napjatá a péče o duševní zdraví dětí se potýká s extrémními problémy. V mnoha případech slýcháváme o čekacích dobách na dětského psychiatra či psychologa v délce mnoha měsíců a dětech, které se péče nedočkaly. Situace se může zdát téměř neřešitelnou, přesto však možnosti ke zlepšení dostupnosti a kvality péče o duševní zdraví existují, jak ve své analýze uvádí lékař a epidemiolog Matěj Kučera.

K mezinárodnímu dni duševního zdraví publikoval Národní ústav duševního zdraví tiskovou zprávu s výsledky monitoringu duševního zdraví adolescentů v České republice. Oproti zahraničním odhadům, kdy např. Světová zdravotnická organizace uvádí, že 1 ze 5 dětí je zatížené duševním onemocněním, vyšly výsledky monitoringu významně hůře. O tom, jak na to jsou české děti, včetně rozdílů mezi dívkami a chlapci a rozdílů mezi regiony, píše lékař Matěj Kučera.

Přinášíme rozhovor s Hankou Burianovou, profesorkou neurovědy, která se po 31 letech v zahraničí vrátila do České republiky a pracuje zde jako neurokonzultantka. Hanka mluví o svém působení v Kanadě, rozdílech mezi českým a kanadským zdravotnictvím a přístupu k neurovědeckému výzkumu.

V krátkém rozhovoru mluvíme se spolupracovníkem IEZ, Štěpánem Čapkem, rezidenčním lékařem v oblasti neurochirurgie na University of Virginia, School of Medicine o přesčasech a službách lékařů v USA a na Novém Zélandu.

Dne 2. října hostila nizozemská ministryně zdravotnictví v haagském muzeu výtvarného umění zástupce zemí G20, mezinárodních organizací a několik desítek hostů z řad výzkumníků, poskytovatelů péče, občanské společnosti a podnikatelského prostředí s cílem zmapovat a urychlit pokrok v péči poskytované lidem žijícím s demencí a jejich rodinám. Hana M. Broulíková se ohlíží za tím, jak se to v Nizozemsku daří a v čem může být nizozemský přístup pro Českou republiku inspirativní.

Přinášíme rozhovor se Michalem Horným, který působí jako profesor v oblasti ekonomie zdravotnictví při americké Emory University v Altantě. Michal mluví o svém více než 11letém působením ve Spojených státech, rozdílech mezi českým a americkým zdravotnictvím, a o možnostech, jak oba systémy zlepšit.

Téma genderové nerovnosti v pracovním prostředí je předmětem diskusí již dekády. Kdy je lepší čas na transformační změnu a odstranění genderových nerovností, které omezují pracovní sílu ve zdravotnictví, než v době, kdy je nedostatek zdravotníků časovanou bombou? Shrnutí doporučení, která mohou zdravotnické organizace přijmout s cílem zajistit rovné podmínky a zefektivnit systém zdravotní péče, připravila Noemi Macko-Forgáčová.

Přinášíme rozhovor se Emíliou Petríkovou, která působí jako lékařka ve Švýcarsku. Emília je spolupracovnicí Iniciativy pro efektivní zdravotnictví a specializuje se mj. na interní medicínu. Podílela se na onkologickém výzkumu na různých předních pracovištích, včetně Mayo Clinic a univerzity v Heidelbergu. Emília Petríková získala za svou práci několik ocenění, např. zvláštní cenu v soutěži Evropské unie pro mladé vědce, a byla zařazena do seznamu Forbes 30 pod 30 na Slovensku.

V pořadu Dobré ráno České televize naše kolegyně Eliška Selinger mluví o základech zdravé a vyvážené výživy, a o tom, že sociální kontext hraje důležitou roli pro naše nutriční návyky.

Přinášíme rozhovor se Evou Krejšovou, která působí jako interní lékařka ve Švédsku. Eva je spolupracovnicí Iniciativy pro efektivní zdravotnictví a zajímá se o otázky etiky ve zdravotní péči.

Přinášíme rozhovor se Lukášem Machem, kardiologem a výzkumníkem (Clinical Research Fellow) při Imperial College v Londýně. Lukáš je jedním ze spolupracovníků Iniciativy pro efektivní zdravotnictví a zajímá se o oblast vzdělávání mediků i výzkumu. Medicínu vystudoval na Masarykově univerzitě v Brně.

Přinášíme rozhovor se Štěpánem Čapkem, rezidenčním lékařem v oblasti neurochirurgie na University of Virginia, School of Medicine. Štěpán je jedním ze spolupracovníků Iniciativy pro efektivní zdravotnictví a nedávno se vrátil z odborné stáže na Novém Zélandu.

Až 38 % lékařů fakultních nemocnic podalo výpověď z přesčasů. Celkem přesčasy vypovědělo až 6000 lékařů. Tyto razantní vlny mezi zdravotníky byly odstartované poměrně nenápadným pozměňovacím návrhem podaným v červnu 2023 k vládou předložené novele Zákoníku práce, která se původně zdravotnictví ani netýkala. O dosavadním stavu a problémech, které budeme muset řešit, píše Aneta Bernardová.

Proč jsou lékaři často nuceni sloužit nelegální množství přesčasových hodin? Je to z důvodu jejich absolutního nedostatku? Nikoli, podle dat OECD má Česká republika nadprůměrný počet lékařů. Nedávné navýšení kapacit lékařských fakult je tedy pouze zalepování děr v nefunkčním systému, aniž bychom vyřešili příčinu, proč se rozpadá. O možných řešeních problémů, kterým čelí čeští lékaři, píše ve svém komentáři lékařka a ekonomka Barbora Decker.

Již od nástupu ministra zdravotnictví Válka do úřadu slýcháváme od něj a mnoha dalších, že jedním z řešení neefektivity českého zdravotnictví by mohly být tzv. malusy a bonusy. Zatímco ty první mají mít formu postihů a penalizací (např. za nezdravý životní styl nebo přeskočení preventivní prohlídky), ty druhé mají mít formu pozitivních odměn (např. příspěvků na zdravou výživu nebo slev z pojištění). Ačkoliv to zní dobře a mnoho velmi vzdělaných lidí o tomto řešení mluví jako o velmi efektivním – byť nikdy neuvádí příklady, jak by měly být nastaveny a z jakých dat vycházejí – tato diskuze nás odvádí od potřebných systémových reforem. Malusy a bonusy by navíc mohly zdraví populace a efektivitu systému veřejného zdravotnictví zhoršit, uvádí Jakub Hlávka.

Česká populace rapidně stárne. Další dekády tak budou pro zdravotní i sociální sektor plné výzev. V nové sérii o stárnutí naší populace přinášíme pohled ekonomů, epidemiologů, lékařů, právníků a expertů ze soukromého sektoru na různé aspekty této problematiky a doporučení, jak nepromarnit další dekádu a připravit se na výzvy, které tento nevyhnutelný demografický vývoj přinese.

Stárnutí obyvatel patří mezi nejvýznamnější trendy tohoto století ve všech vyspělých zemích světa. V ČR můžeme očekávat, že do roku 2050 přibude téměř 900 tisíc obyvatel ve věku nad 65 let, a lidé v tomto věku budou tvořit téměř třetinu populace (z dnešní pětiny). Na jaké další trendy je potřeba se připravit? O tom se dozvíte více v grafu měsíce, který připravili Michal Decker a Jakub Hlávka.

Se stárnutím populace se zvyšuje počet lidí žijících s demencí, jejíž nejčastější příčinou je Alzheimerova choroba. Při příležitosti Mezinárodního dne Alzheimerovy choroby 21. září jsme o budoucnosti léčby Alzheimerovy choroby mluvili s koordinátorkou Národního akčního plánu pro Alzheimerovu nemoc a obdobná onemocnění, Markétou Švejdovou Jandovou. Rozhovor připravila Hana M. Broulíková.

Užívání alkoholu a jeho dopad na zdraví populace představuje jeden z největších globálních problémů veřejného zdravotnictví. Ze všech regionů Světové zdravotnické organizace (WHO) má právě ten Evropský, zahrnující Českou republiku spolu s dalšími 52 zeměmi, největší spotřebu alkoholu na hlavu. V celém regionu vede konzumace alkoholu každý rok k téměř 1 milionu úmrtí, a to z celé řady příčin, včetně kardiovaskulárních, nádorových a infekčních onemocnění. K mnoha z nich přitom dochází ve velmi útlém věku. V České republice není celkový dopad užívání alkoholu na zdraví populace systematicky monitorován. Poslední odhad celkové úmrtnosti přiřaditelné alkoholu byl proveden za rok 2010, kdy bylo vyčísleno 6 500 úmrtí, což představovalo 6% celkové úmrtnosti (10 % u mužů a 2 % u žen). O možných řešeních a benefitech vyššího zdanění alkoholu píše v grafu a mapě měsíce Janča Prauseová.

Téma dlouhodobé péče o seniory se na mezinárodním poli těší větší a větší pozornosti díky významným změnám demografických struktur (nejen) západních států. Jde proto o velkou příležitost, jak se stát součástí skupiny aktivních a inovativních policymakerů v oblasti péče o stárnoucí obyvatelstvo. Ke všemu jsou sociální i zdravotní služby v ČR na dostatečné úrovni, aby zvládly komplexní a multidisciplinární provázání. Na druhou stranu v české společnosti téma kvalitní péče o stárnoucí populaci nerezonuje tak dobře jako např. důchodová reforma, či nadstandardy ve zdravotnictví. Již dnes však toto téma ovlivňuje podstatnou část obyvatelstva a je velmi pravděpodobné, že ovlivní život skoro každého z nás. Více v analýze píše Šimon Přecechtěl.

Využívá Česká republika skutečně všechny možné nástroje podpory nutričního zdraví? A jak si v tomto ohledu stojí ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi? Přesně na takové otázky odpovídá analýza publikovaná začátkem května v rámci projektu CO-CREATE, na kterém společně pracují World Cancer Research Fund (WCRF) a Norský státní zdravotní ústav. V grafu měsíce naše kolegyně Eliška Selinger ukazuje, že ve všech klíčových oblastí zdravé výživy má ČR co dohánět.

Od jara 2020 do současné doby, kdy přichází krize jedna za druhou – pandemická, energetická, válečná, inflační – je populace téměř konstantně vystavena nestandardním situacím a stresorům. Zvláště pak proběhlá pandemie COVID-19 přinesla faktory (jako např. ohrožení zdraví, sociální izolace, informační zahlcení), které přispívaly ke zvýšení psychické zátěže napříč společností. Vyvstává tak otázka, jak je na tom česká populace s duševním zdravím v současné chvíli a k jakému vývoji v této oblasti dochází? V této analýze se náš kolega Matěj Kučera mimo jiné zaměřuje na kvalitu současné evidence, dopady pandemie COVID-19 a na duševní zdraví dětí a adolescentů v ČR.

Postoj ministra zdravotnictví k duševnímu zdraví se stal cílem kritiky uživatelů psychiatrické péče. Podle nich je „reforma péče o duševní zdraví proces, který postupně mění vnímání problematiky duševního zdraví jako něčeho okrajového, na problematiku, která si jistě zaslouží adekvátní pozornost celé společnosti“ a vyzývají politiky za zajištění pokračování reformy psychiatrické péče v České republiky. Prinášíme Vám rozhovor o kontextu reformy psychiatrické péče, jejích problémech a efektivnosti s ředitelem Národního ústavu duševního zdraví, PhDr. Petrem Winklerem, Ph.D., který připravil Matěj Kučera.

Mnoho expertů souhlasí, že problémy, které byly zřejmé před dvaceti lety, jsou s námi stále, a Česko stále patří na chvost Evropy v oblasti kvality života a efektivity zdravotní péče. Ačkoliv se za poslední dvě dekády objem prostředků na zdravotnictví navýšil výrazně a Česko patří mezi premianty ve finanční dostupnosti péče, v oblasti udržitelnosti systému jsou nyní velké rezervy, které se prohloubí v souvislosti se stárnutím populace. Máme jen několik let, než začne kvalita a dostupnost péče bez výrazných změn velmi výrazně upadat. O tom, proč je klíčový tzv. „problém zastoupení“ a jaká řešení by vedla k vyšší efektivitě, píše Jakub Hlávka.

Větší peníze, nové technologie ani imigrace problémy českého zdravotnictví nevyřeší. Je potřeba investovat skutečně efektivně, říká Jakub Hlávka , který v pondělí 17. dubna na sympoziu Zdravotnického deníku na téma Koncept systémových změn pro udržitelné zdravotnictví 2030+ představil své vize pro efektivní zdravotnictví. Mj. ilustroval, jak si Česká republika vede v porovnání s ostatními státy včetně USA a vytyčil místa, kde vidí prostor pro zlepšení.

Zdravotní stav obyvatel ČR je horší než v případě našich západních sousedů. Délka života sice stále roste, čas získaný navíc ale příliš často strávíme nemocní, tedy s významně zhoršenou kvalitou života a vysokou potřebou nákladné léčby i sociálních služeb. To má následně významný negativní dopad na celou českou ekonomiku. Řešením mohou být smysluplně zaměřené investice do prevence. Na přípravě publikace Advance Healthcare Management Institute se podílela naše kolegyně Veronika Klimková.

Téma zavedení daně za slazené nápoje je stále více předmětem zájmu tvůrců politik na celém světě pro její potenciál zlepšit zdraví populace a zvýšit příjmy země. Navíc mnohé studie ukazují, že daně z nápojů slazených cukrem (*SSB-sugar-sweetened beverages) zvyšují ceny a snižují prodej zdaněných nápojů a objevují se důkazy o přínosech pro zdraví. Zavedením SSB mohou země snížit spotřebu těchto nápojů a snížit s tím spojená rizika nadváhy, obezity, cukrovky či jiných chronických onemocnění. Mapu a komentář připravili Noemi Macko-Forgáčová a Jakub Hlávka

Článek se zaměřuje na příklad dobré zahraniční praxe využívání ekonomie zdravotnictví v nizozemském zdravotním systému. Přináší srovnání českého a nizozemského zdravotního systému na několika úrovních a rozhovor s Dr. Mohamedem El Alilim, který pracuje v Zorginstituut Nederland jako farmakoekonomický poradce pro hodnocení klinických studií, ve kterém se dotkneme témat jako je proces schvalování úhrad nových léčiv v Nizozemí, využívání metod ekonomie zdravotnictví v něm a participace pacientských a odborných organizací. Článek a rozhovor připravil Matěj Kučera.

Tento měsíc vám představujeme výsledky onkologického profilu České republiky, které představila Evropská komise a Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Ačkoliv došlo v posledních letech ke zlepšení a v příkladu některých screeningů jsme dokonce na vrcholu žebříčku, v úmrtnosti na rakovinu máme stále rezervy – vč. oblasti primární prevence. V závěru výsledků přidáváme několik příkladů v oblasti prevence, které nám mohou posloužit jako další inspirace. Graf měsíce připravila Noemi Macko-Forgáčová.

O tom, že do důchodu bychom mohli odcházet v lepším zdravotním stavu a stáří prožít lépe, píše v textu pro Alarm Eliška Selinger. Mimo jiné upozorňuje, že nástrojů, kterými je možné podpořit zdraví na systémové úrovni, je celá řada – od fiskální politiky přes regulaci reklamy a marketingu, investice do fyzického prostředí, ve kterém trávíme svůj čas, a podporu kvalitního předškolního vzdělávání až po komunitní či individuální edukační intervence.

Švédské zdravotnictví a sociální sektor se nabízí jako inspirace pro plánování reforem českého systému, zejména v oblasti zdravotně-sociálního pomezí. Ačkoliv však vychází z principu rovnosti, v jeho praktické implementaci bují nerovný přístup k péči dle regionů. Jak popisuje Marek Háša, z progresivního systému zdravotní a sociální péče, který se ve Švédsku důrazně prosazuje již více než tři dekády, můžeme čerpat z hlediska efektivity mnoho pozitivní inspirace, ale překvapivě také několik důležitých varování a poučení.

Tento měsíc chceme upozornit na významnou zátěž, kterou v Česku způsobují duševní onemocnění a konzumace návykových látek. Graf společnosti McKinsey & Company nabízí pohled na zátěž relevantních diagnóz dle věkových skupin v České republice. Tato čísla navíc zahrnují odhad míry, do jaké lze celkovou zátěž snížit (ve většině případů se jedná o více než 50%). Graf měsíce a související analýzu připravila Veronika Klimková.

Proč Alzheimerovu chorobu stále neumíme léčit? Umíme ji alespoň zpomalit? Máme v dohledné době na její léčbu lepší vyhlídky? Jaký je vlastně původ demence a víme, jak chorobě předcházet? Jsme na stárnutí naší populace připraveni? A kde bychom se mohli učit zlepšovat sociální a zdravotní péči o pacienty? Diskuze o stárnutí naší populace, geriatrii, sociálních službách a paliativní péči, ale také o připravenosti státu se tématům chorob stáří věnovat, se zúčastnil Jakub Hlávka.

Rozhovor s Jakubem Hlávkou pro Vizitu Martina Čabana (Seznam Zprávy), ve kterém mluví o českém i americkém zdravotnictví, možnostech jeho reformy za větší kvalitou, o vzdělání mediků i ekonomů, sběru dat a digitalizaci, využití technologií k včasnému záchytu nemocí, o reformě klíčových institucí a mnohém dalším.

V posledních měsících se různý typ finanční participace občanů na zdravotní péči – od spoluúčasti po nadstandardy – skloňuje čím dál tím častěji. Ačkoliv by oba mechanismy zřejmě byly atraktivní z hlediska příjmů do rozpočtu veřejného zdravotního pojištění, které je v pomalu rostoucím deficitu, jejich zavedení samo o sobě strukturální problémy zdravotnictví nevyřeší. Komentář pro info.cz napsal Jakub Hlávka.

Na Masarykově univerzitě právě vzniká expertní skupina, která pod vedením odborníků z Ekonomicko-správní fakulty za spolupráce s dalšími pracovišti vytvoří nový magisterský studijní program Applied Health Economics. Jedním ze spolupracovníků je i Jakub Hlávka, spoluzakladatel Iniciativy pro efektivní zdravotnictví a profesor v oblasti ekonomie zdravotnictví při University of Southern California. Jaké jsou podle něj slabiny českého zdravotnictví a proč je důležité vychovat novou generaci ekonomů, kteří se jím budou zabývat?