24

.

6

.

2026

Lepší péče nevznikne jen přesunem pacientů do velkých nemocnic

České zdravotnictví potřebuje větší koncentraci vysoce specializované péče, ale samotný přesun výkonů do velkých center nestačí. V komentáři Jakub Hlávka vysvětluje, proč musí být centralizace doprovázena lepší dopravní dostupností, koordinací péče, rehabilitací, domácí péčí a jasně vymezenou rolí regionálních nemocnic.
Komentáře
Ekonomie zdravotnictví
Závěr

České zdravotnictví se správně posouvá k větší koncentraci vysoce specializované péče. V onkologii, intenzivní medicíně, složité chirurgii nebo kardiologii platí jednoduchá logika: tam, kde se výkony provádějí v dostatečném objemu zkušeným týmem a kvalitním technologickým zázemím, bývají výsledky měřitelně lepší. Ministerstvo zdravotnictví proto oprávněně zpřísňuje požadavky na centra, minimální počty výkonů i indikátory kvality.

V Česku připadá 6,4 nemocničního lůžka na 1 000 obyvatel, zatímco průměr v zemích OECD činí 4,2. U lůžek intenzivní péče disponujeme neuvěřitelnými 40 místy na 100 000 obyvatel, zatímco průměr zemí OECD činí 17. Nemalá část akutních lůžkových kapacit je navíc využívána neefektivně a jejich zaměření neodpovídá moderní medicíně, která usiluje o co nejrychlejší návrat pacienta do domácího prostředí. Transformace lůžkové sítě je tedy bezpochyby potřeba, zejména s ohledem na nutnost zajistit lepší dostupnost následné a dlouhodobé péče v mnoha částech Česka.

Centralizace však zlepší výsledky jen tehdy, když se pacient do správného místa dostane včas a dokáže z něj bezpečně pokračovat dál. Vysoce specializovaná péče nezačíná klinickým výkonem a nekončí propuštěním. Předchází jí návštěva praktického lékaře, ambulantního specialisty, zajištění dopravy a mnoho dalšího. Po výkonu následuje rehabilitace, domácí péče, dlouhodobá podpora nebo paliativní léčba. Pokud tyto části systému nefungují, velká část přínosu centralizace se ztratí.

Riziko vycházející z centralizace přitom dopadá nerovnoměrně. Pro ekonomicky aktivního pacienta z Prahy nebo Brna je cesta do velké nemocnice otázkou dopravy v rámci jednoho města s dobrou dopravní obslužností, ale pro staršího člověka z menší obce, který již nemůže řídit, žije sám, má více chronických onemocnění a závisí na pomoci svého okolí, jde o velmi zásadní překážku.

S demografickým stárnutím se tento problém prohloubí. Po roce 2030 výrazně naroste počet lidí nad 75 let a počet seniorů v české populaci se začne přibližovat 30 procentům. Právě oni budou častěji potřebovat specializovanou léčbu a zároveň budou mít horší schopnosti se do vzdálenější nemocnice dopravit. Domácí péče, která je jinde lépe dostupná, přitom pomáhá jen malému zlomku z nich.

Nedostatečná je už nyní koordinace péče o chronicky nemocné. Mezinárodní šetření PaRIS ukazuje, že jen 24 procent českých pacientů se dvěma a více chronickými nemocemi stráví u lékaře alespoň 15 minut v následné konzultaci, což indikuje potenciálně nízkou kvalitu následné péče. Pouze šest procent ordinací si v ČR může elektronicky vyměňovat zdravotnické záznamy, zatímco průměr v zemích OECD je 57 procent.

Zdravotní pojišťovny by proto neměly nakupovat výkony v centrech izolovaně. U komplexních diagnóz by cílem měl být celý průchod pacienta systémem: objednání, doprava i jiná asistence u zranitelných pacientů, předání do regionu, rehabilitace a domácí péče. U vybraných diagnóz stojí za to pilotovat balíčkové nebo epizodické úhrady, které sledují výsledek a bezpečný návrat domů, nejen samotný výkon.

Regionální nemocnice v tomto modelu nemusí být poraženými reformy. Část specializovaných výkonů se přesune do center, ale zároveň se otevře prostor pro diagnostiku, jednodenní péči, rehabilitaci a doléčování po výkonu ve větším centru. Lidem v regionech je však nutné dopředu a konkrétně říct, co touto změnou získají. V oblasti veřejné komunikace má ministerstvo stále výrazné rezervy.

Ke každé změně v síti by proto měly existovat jasné odpovědi: kdo pacienta objedná, kdo ho na kontrolu či výkon dopraví, kdo ho převezme po návratu domů, kdo zajistí následnou domácí péči a jak se ověří, zda se zlepšily výsledky i přístup k péči. Česko centra excelence ve zdravotnictví potřebuje, ale bez funkční infrastruktury kolem nich bude narůstat počet obyvatel, kteří se k nejlepší péči v Česku nedostanou.

Autor je ředitel Institutu pro zdravotní ekonomii, politiku a inovace na Masarykově univerzitě a poradce prezidenta republiky.

Originální verze článku: https://archiv.hn.cz/c1-67888350-kvalitnejsi-zdravotnictvi-nevznikne-jen-presunem-pacientu-do-velkych-nemocnic

Stáhnout whitepapers
Stáhněte si whitepapers v .pdf podobě pro podrobnější informace na toto téma