Digitalizace zdravotnictví v ČR je stále relativně pomalá, byť se na národní úrovni podařilo realizovat již několik úspěšných digitálních zdravotnických projektů, jako eRecept a eOčkování. Celkově však náš systém neintegruje nová, digitální řešení dostatečně rychle a v mnoha oblastech zaostáváme i dvě dekády za pokročilými zdravotními systémy. Potýkáme se s absencí samotných základů a jasně vytyčeného rámce, na kterém by digitalizace mohla stát. Výstižně to dokládá i fakt, že v roce 2022 vedlo pacientskou dokumentaci výhradně elektronicky jen 12 % ordinací.
I přes podporu v rámci Národního plánu obnovy patří ČR mezi země s nejpomalejší digitalizací zdravotnictví v Evropě. Cíle plánu neplníme, finance čerpáme neefektivně a státní správa zůstává pro odborníky a mladé talenty málo atraktivní, což snižuje inovativní kapacity veřejného sektoru v této klíčové oblasti. Zatímco ostatní země řeší již možnosti přeshraničního sdílení pacientských dat díky nařízení EHDS (European Health Data Space), v ČR není toto sdílení dat možné ani vnitrostátně.
Dokončení digitalizace zdravotnických záznamů pacientů a její udržitelnost bude klíčovým úkolem pro české zdravotnictví v dalších několika letech. Proces, který probíhá pod hlavičkou Národního centra elektronického zdravotnictví (NCEZ) v rámci rozvoje EZkarty, je pozitivním impulsem a nutným dílem skládačky digitalizace. Zajištění jednotného systému, který ulehčí pacientům a lékařům komunikaci a zlepší léčbu, by však mělo být ještě větší prioritou i pro následující roky.
Aby byla digitalizace úspěšná, je třeba zajistit financování implementačních projektů nad rámec aktuálně běžícího financování z Národního plánu obnovy. V České republice dosud nebyly dedikovány dlouhodobé finanční a lidské zdroje pro realizaci digitalizace zdravotnictví a nebyla vyřešena závislost na krátkodobých grantových schématech. Výjimku tvoří úspěšné projekty jako je eRecept, eNeschopenka či ePoukaz (povinný od roku 2026). Přesto celkový postup digitalizace zůstal pomalý, díky čemuž má české zdravotnictví až 20 let zpoždění za nejlepšími systémy světa.
Rozvoj telemedicíny představuje klíčový předpoklad pro zvýšení efektivity zdravotnického systému, zlepšení přístupu k péči v odlehlých oblastech a snížení zátěže poskytovatelů. Pro úspěšnou integraci telemedicínského modelu do českého zdravotnictví bude důležité zajistit transparentní pravidla a kontinuální financování. V této oblasti dochází k nastavování pravidel, ale využití telemedicíny či telemetrie je v českém zdravotnictví stále nedostatečné, přičemž by mohlo pomoci snížit počet fyzických návštěv u lékaře, zrychlit přístup k odborné péči a snížit geografické nerovnosti v dostupnosti péče.
Díky rozvoji elektronických záznamů a telemedicíny vzniká mnoho nových typů dat, která lze využít pro zlepšení klinické praxe a strategického řízení zdravotnictví. Ministerstvo, pojišťovny i poskytovatelé zatím nenašly způsob, jak financovat a implementovat projekty směřující k využití těchto dat, včetně jejich využití pro lepší rozhodování o péči skrze systémy pro podporu klinického rozhodování (clinical decision support systems) a sekundární analýzu dat, například ve spolupráci s akademickým a neziskovým sektorem. Je přitom velice důležité, aby nové technologie splňovaly etické a bezpečnostní normy, včetně minimalizace rizika algoritmického zkreslení či úniků citlivých dat.
Zahraniční zkušenosti ukazují, že dobře nastavená digitalizace vede k lepší dostupnosti péče, enormním úsporám času a financí a k vyšší kvalitě služeb. Digitalizace zdravotnictví však není jen o technologiích, ale především o lidech a systémové změně.
Do digitalizace můžeme zahrnout velkou řadu technologií a modelů péče, které zahrnují:
Skutečná digitalizace znamená, i přes všechny technologie, pečlivou analýzu neefektivních procesů, odstranění zbytečné byrokracie a vytvoření propojeného a efektivního systému.
Navzdory dílčím pokrokům zůstává ČR jednou z nejméně digitalizovaných zemí v Evropě. Národní centrum elektronického zdravotnictví (NCEZ) sice realizuje některé projekty, například automatizaci propouštěcích zpráv nebo snahu o interoperabilitu zdravotnických IT systémů, tyto kroky však nepředstavují ucelenou strategii digitalizace. Mnoho inovací vzniká decentralizovaně – například mobilní aplikace pro správu zdravotního stavu nebo chytrá nositelná zařízení (wearables). Jejich širšímu využití v českém zdravotnictví však brání absence systémové podpory, jednotných technických standardů a také jednotné státní infrastruktury, která by umožnila všechna IT řešení snadno sdílet a napojovat na zdravotnický systém bez ohledu na jejich výrobce. I z těchto důvodů výsledky výzkumu z roku 2022 ukazují, že:
Národní strategie elektronizace zdravotnictví (2016–2020) sice definovala cíle pro digitalizaci, avšak jejich realizace nebyla zcela úspěšná. V roce 2025 zahájilo Ministerstvo zdravotnictví práce na aktualizaci této strategie, přičemž nový plán by měl vytyčit cíle do roku 2035. Digitalizační reformy v ČR jsou nadále roztříštěné, pomalé a chybí jim ucelená vize, efektivní implementace a koordinace mezi klíčovými aktéry. K řešení této situace měl přispět vznik NCEZ, jehož role ve správě infrastruktury a koordinaci významných projektů však zůstává omezená nedostatečnými kompetencemi a lidskými i finančními zdroji.
V minulých letech přesto již byly položeny základy budoucího systému eHealth. Od roku 2022 je v ČR platný zákon o elektronizaci zdravotnictví 325/2021 Sb., jehož druhá část nabude účinnosti v lednu 2026. Ve stejném roce by měla vstoupit v platnost i jeho novela, která si klade za cíl zavést například:
Přestože tyto změny představují významný legislativní krok, stále chybí konkrétní implementační plán, který by zajistil jejich efektivní realizaci a přinesl skutečné přínosy pacientům i zdravotnickému systému. ČR tak v oblasti eHealth nadále zaostává za řadou států EU a má zde značný prostor ke zlepšení.
V evropském kontextu patří ČR mezi nejméně digtalizované země v oblasti elektronických zdravotních záznamů a připravenosti na implementaci EHDS, které se má začít implementovat v roce 2027. Podle zprávy Evropské komise z roku 2024 se Česko řadí mezi tři největší „začátečníky v digitalizaci“ a výrazně zaostává za státy, které do této oblasti již několik dekád investují. Inspirativní příklady ukazují, že digitalizace je dlouhodobý proces, který vyžaduje stabilní strategii a podporu, kromě písemných strategií.
Zahraniční příklady ilustrují, že digitalizace je dlouhodobý proces. Například Estonsko, dnes lídr evropské digitalizace, zahájilo digitalizaci už v roce 1998 a od té doby postupně budovalo národní digitální infrastrukturu: 2005 – pilotní projekty elektronizace, 2008 – zavedení elektronických karet pro všechny občany, následně eRecepty, eObjednávání a online přístup ke zdravotním datům. Dnes se v Estonsku mohou věnovat personalizované medicíně založené na datech. Přínos digitalizace v Estonsku lze pozorovat i během pandemie COVID-19, která jen potvrdila její důležitost. Digitální systémy umožnily efektivní testování, trasování a očkování, cílenou alokaci zdrojů a rozsáhlé využití telemedicíny, což výrazně snížilo zátěž zdravotního systému a vedlo k nižší míře nákaz a úmrtí.
V České republice je od roku 2022 v platnosti zákon o elektronizaci zdravotnictví, který vytváří základní právní rámec pro sdílení dat a pro vznik Integrovaného datového rozhraní. Chybí však konkrétní plán, který by stanovil priority, časový harmonogram a jasné odpovědnosti jednotlivých institucí – od ministerstva zdravotnictví a ÚZIS až po zdravotní pojišťovny a poskytovatele péče. Tento plán by měl vycházet z reálných potřeb zdravotnictví, být provázán s Evropským prostorem pro zdravotní data (EHDS) a počítat s financováním nejen z evropských, ale také národních zdrojů. Jen tak lze zajistit, aby digitalizace neprobíhala nahodile a vedla k rychlým a měřitelným výsledkům.
České zdravotnictví už má k dispozici některé důležité nástroje v oblasti digitalizace a elektronizace. Elektronický recept je povinný od roku 2018 a dnes se využívá prakticky plošně. Od roku 2022 funguje elektronický poukaz na zdravotnické prostředky, který se stane povinným v roce 2026. Moderní eHealth systém musí zajistit, že se bude pacientská dokumentace bezpečně a jednoduše sdílet mezi ambulantními lékaři, nemocnicemi i dlouhodobou péčí. Klíčem bude důsledné využívání mezinárodních standardů, zejména HL7 FHIR, které zajišťují interoperabilitu, a povinná adopce eHealth nástrojů všemi poskytovateli péče co nejdříve po jejich zavedení do praxe. V této oblasti budou nezbytné významné investice, ty se však v krátkém časovém horizontu vyplatí v podobě lepších výsledků, snížení duplicit a zvýšení efektivity systému.
Významnou slabinou českého prostředí je závislost na několika málo velkých dodavatelích, například v oblasti nemocničních informačních systémů. Současný stav omezuje inovaci a prodražuje modernizaci. Cílem by mělo být otevření trhu novým hráčům, včetně menších firem a startupů, které mohou nabídnout inovativní řešení. To vyžaduje povinná otevřená rozhraní, přenositelnost dat a závaznou kompatibilitu s národními a mezinárodními standardy. Pokud nemocnice či ordinace změní dodavatele, nesmí to znamenat ztrátu dat nebo náročnou a drahou migraci. Je rovněž potřeba, aby veřejný sektor vykonával kvalitní dohled nad rychlým sdílením dat a informací a zabránil situacím, kdy dodavatelé IT systémů cíleně brání sdílení dat, které by mohly zvýšit kvalitu a dostupnost péče. Inspirací mohou být země jako Estonsko nebo Dánsko, kde důsledné prosazení otevřených standardů umožnilo rychlý rozvoj moderních digitálních služeb a kde hraje veřejný sektor v této roli proaktivní roli.
Digitalizace se neobejde bez lidí, kteří ji umí využívat. Vzdělávání v oblasti eHealth a digitálních nástrojů by proto mělo být součástí jak pregraduální přípravy na vysokých školách, tak i celoživotního vzdělávání zdravotníků. Podobnou podporu ale potřebují i pacienti. Data Českého statistického úřadu ukazují, že pravidelně používá internet jen zhruba polovina lidí starších 65 let. Přitom právě starší pacienti patří k těm, kteří by z elektronické dokumentace, telemedicíny a přehledného přístupu ke svým datům mohli nejvíce těžit. Nové portály a aplikace proto musí být navrhovány srozumitelně a dostupně, v souladu s moderními principy přístupnosti („human-centered design“). Pokud se podaří posílit digitální kompetence zdravotníků i pacientů, digitalizace zdravotnictví se stane skutečným nástrojem pro zlepšení kvality péče.
