Aktuální vydání Contraception Policy Atlas Europe nastavuje českému zdravotnictví zrcadlo v oblasti, která má zásadní ekonomický i organizační rozměr, a zároveň se týká reprodukčních práv občanů. Tento prestižní mezinárodní benchmark hodnotí 46 zemí Evropy v jejich schopnosti zajistit občanům dostupnou antikoncepci a objektivní informace.
V březnovém Grafu měsíce tento atlas analyzujeme s jeho spoluautorem, lékařem Janem Gregušem z Centra ambulantní gynekologie a primární péče, kterého jsme se zeptali na otázky k metodologii tvorby atlasu, jeho výsledkům i dopadům.
Struktura atlasu vznikla v rámci evropské expertní skupiny před téměř deseti lety. Expertní skupinu tvoří reprezentanti Evropského parlamentního fóra pro sexuální a reprodukční práva (EPF), legislativci a odborníci na poli sexuálního a reprodukčního zdraví. Já jsem členem této skupiny již čtyři roky. Každoročně společně v rámci skupiny konzultujeme strukturu atlasu, které nové kategorie přidat, zda nějaké odstranit, jakou váhu mají tyto kategorie mít, co je pro sexuální a reprodukční zdraví důležité, a tak dál. Sběr dat jde cestou jednotlivých zemí přímo do centrály EPF. Data za Českou republiku dodávám a potvrzuji já. Atlas hodnotí tři základní kategorie: dostupnost antikoncepce samotné, dostupnost antikoncepčního poradenství a dostupnost objektivních, online informací o antikoncepci.
Česká republika má antikoncepční poradenství na úrovni srovnatelné s ostatními vyspělými státy Evropy, toto poradenství je hrazené v rámci veřejného zdravotního pojištění, kdy žena konzultuje antikoncepci například v rámci své preventivní prohlídky u svého gynekologa a nic za to nemusí platit. Česká republika zaostává v dostupnosti antikoncepce, která sice u nás dostupná je, ale ženy si ji musí platit samy. Ve vyspělých evropských zemích je ale antikoncepce hrazena (či na ni stát přispívá, nebo ji částečně proplácí), a to buď pro všechny, nebo pro některé skupiny populace (mladé ženy do 19 či až 25 let věku, nebo nízkopříjmoví a nezaměstnaní). Dále je hrazena alespoň jedna z metod dlouhodobé antikoncepce (nejčastěji nitroděložní tělísko), a antikoncepce nouzová (pilulka po styku). V tomto České republice ujíždí vlak – nezhoršujeme se, ale ani se nezlepšujeme. Ale díky tomu, že ostatní státy se zlepšují, my se v atlasu propadáme. Je smutnou skutečností, že se Česko řadí vedle států, jako jsou Polsko, Maďarsko a Slovensko. Vypadá to, že pro státy Visegrádské čtyřky z nějakého důvodu není sexuální a reprodukční zdraví prioritou a že jim nevadí, že jsou v atlase na chvostu vedle zemí, jako jsou Rusko a Turecko.
Dále potom v České republice chybí objektivní, online informace o antikoncepci. Ano, je tu několik internetových stránek, a to stránek kvalitních, včetně stránky kontracepce.cz, kterou vedeme my, Sekce pro antikoncepci a reprodukční zdraví ČGPS ČLS JEP, ale žádná z těchto stránek není státní, tedy garantovaná a spravovaná státem či například ministerstvem zdravotnictví. Takováto stránka je pro EPF zárukou toho, že nebude placená farmaceutickou lobby, a tedy odpadá možné riziko toho, že by na ní byly nekriticky optimistické informace o antikoncepci, ani pronatalistickými skupinami, které naopak antikoncepci často démonizují a které o ní šíří mýty, dezinformace a fake news. Takováto stránka by měla být snadno dostupná, dohledatelná, uživatelsky přívětivá, měla by obsahovat informace o jednotlivých metodách antikoncepce, jednotlivých typech/konkrétních značkách jednotlivých metod antikoncepce, cenách těchto typů/značek, a konečně obsahovat i informace, kde danou antikoncepci získat. Zde zmiňuji, že do antikoncepce například patří i sterilizace, a to ženská i mužská, tedy webová stránka by měla například uvádět seznam pracovišť, která dané výkony provádějí, jaká je cena, a další informace o daných zdravotnických výkonech nebo možných rizicích.
Z mého hlediska je přístup k objektivním, online informacím důležitější než přístup k samotné antikoncepci. Tedy, kdybych měl politikům něco doporučit (a musel bych volit), spíše by to bylo vytvoření a zpracování státem garantované stránky než hrazení antikoncepce. Je to proto, že antikoncepce je dnes často démonizovaná, existuje mnoho mýtů kolem ní, na sociálních sítích se šíří fake news a dezinformace, šíří se hormonofobie. Cituji ze svého článku a svého proslovu v Evropském parlamentu v Bruselu 2023:
„Pakliže se snažíme podporovat a bojovat za přístup k moderní antikoncepci coby lidskému právu, musíme cílit kromě finančních a ekonomických bariér i na bariéry informační. Jinak totiž můžeme skončit v hypotetické situaci, že veřejné zdravotní pojištění bude hradit antikoncepci ve všech evropských zemích, ale žádné ženy ji nebudou (ze strachu o život a/či zdraví) užívat. Důsledkem čehož by vzrostl počet interrupcí a neplánovaných/nechtěných těhotenství se všemi z toho vyplývajícími důsledky, především etickými a sociálními. Proto šíření správných informací a boj s šířením dezinformací a lží musí být naším prvořadým cílem.”
Čím dál více států antikoncepci hradí (nebo na ni přispívá či ji zpětně proplácí) z veřejného zdravotního pojištění. Česká republika, stejně jako ostatní státy Visegrádské čtyřky, nikoliv. Když už mluvíme o "bigger picture", je potřeba uvážit to, že antikoncepci nelze brát izolovaně, ale jako součást sexuálního a reprodukčního zdraví (SRHR), tedy jako jeden ze stavebních kamenů, který tvoří stavbu SRHR. Mezi další kameny patří interrupce či terapie neplodnosti. Tyto mají své vlastní atlasy, tedy Evropský interrupční atlas a Evropský atlas terapie neplodnosti. Ve vyspělých zemích Evropy je hrazena nejen antikoncepce, ale i interrupce a terapie neplodnosti.
Antikoncepce je důležitá jednak proto, že pomáhá redukovat neplánovaná těhotenství a množství interrupcí (kromě ekonomického a sociálního faktoru i faktor etický), jednak pro svůj zásadní pozitivní vliv na sexuální a reprodukční zdraví žen – například antikoncepce funguje jako ochrana pozdější plodnosti ženy na dobu, kdy těhotnět chtít bude, jako ochrana před mimoděložními těhotenstvími, ochrana před některými typy nádorů, cyst vaječníků, myomy, endometriózou). Obecně lze říci, že antikoncepce, čili plánované rodičovství je typickým příkladem preventivní medicíny, která je cost-effective (podobně jako třeba očkování). Domnívám se, že investovat do antikoncepce je tedy správné, etické, pragmatické a ekonomicky výhodné. Cituji ze svého článku Scientists’ Warning: Remove the Barriers to Contraception Access, for Health of Women and the Planet: „Plánování rodiny není pouze etickou volbou, je také pragmatické a nákladově efektivní. Podle Kodaňského konsenzu (Copenhagen Consensus) přinese každý dolar investovaný do plánování rodiny návratnost ve výši 120 dolarů [43]. Včasná preventivní opatření jsou nejen mnohem levnější a šetří náklady na následnou péči o matku a novorozence, ale také zachraňují životy žen a dětí.”
