Případová studie je v původním znění dostupná jako Fondy Evropské unie jako prostředek ke zlepšení dostupnosti komunitní péče v oblasti duševního zdraví: zkušenosti z České republiky. Kodaň: Regionální kancelář WHO pro Evropu, 2025 (série Zajištění cenově dostupné zdravotní péče). Licence: CC BY-NC-SA 3.0 IGO.
Odkaz na studii: https://www.who.int/europe/publications/i/item/9789289062336
Péče o duševní zdraví v České republice dlouhodobě vycházela z institucionálního modelu, v němž dominovaly psychiatrické nemocnice a léčebny s omezenými vazbami na komunitní a sociální služby. Tento model sice umožňoval koncentrovanou péči o pacienty, avšak často vedl k jejich sociální izolaci, přetrvávající stigmatizaci a slabé kontinuitě mezi zdravotní a sociální sférou.
V posledních deseti letech prošel systém výraznou proměnou, jejímž cílem je přesunout péči z uzavřených institucí do služeb fungujících v běžném prostředí lidí – tedy “v komunitě”. Tento přístup zdůrazňuje individuální podporu, prevenci relapsů a návrat lidí s duševním onemocněním do běžného života. Tyto změny odpovídají širšímu evropskému trendu odklonu od institucionální péče směrem k moderním, integrovaným službám, které podporují inkluzi a kvalitu života jednotlivců.
Klíčovým impulzem se stalo přijetí Strategie reformy psychiatrické péče (Ministerstvo zdravotnictví, 2013), která poprvé formulovala komplexní cíle modernizace systému: humanizaci psychiatrické péče, omezení stigmatizace, zlepšení efektivity prostřednictvím včasné diagnostiky a intervence, zvýšení kvality psychiatrické péče a spokojenosti pacientů, posílení koordinace mezi zdravotním a sociálním systémem a též podporu sociální integrace (Bryndová et al., 2023).
Implementace této strategie následně umožnila nastartování mnoha významných změn. Jednou z nich byl v letech 2017–2022 vznik první sítě Center duševního zdraví (CDZ), financovaných z Evropských strukturálních a investičních fondů (ESIF). Prostředky byly využity na vznik, personální zajištění a provoz celkem 29 center. CDZ se tak stala základní platformou komunitní péče, jejímž úkolem je snižovat počet dlouhodobých hospitalizací, zlepšovat kvalitu života osob se závažnými duševními onemocněními a poskytovat komplexní, mezioborově koordinovanou péči v místním prostředí.
Týmy CDZ tvoří zdravotničtí a sociální pracovníci, kteří klientům poskytují široké spektrum služeb od léčby a krizové intervence po sociální rehabilitaci, poradenství a podporu zaměstnanosti. Některá centra rozvíjejí specializované služby pro děti a dospívající, seniory nebo osoby s duševními onemocněními spojenými s užíváním návykových látek. Významnou roli hrají také ve školení odborníků a v podpoře kontinuity péče napříč systémem.
Zavedení CDZ představuje jeden z nejvýraznějších kroků v moderní historii české psychiatrie. CDZ napomohla zlepšit přístup osob se závažnými duševními onemocněními k potřebné péči a posílila důraz na přístup zaměřený na člověka a jeho individuální potřeby.
Podle dostupných dat se počet klientů využívajících služby CDZ zvýšil z 302 v roce 2018 na 6 257 v roce 2022, což odráží jak rostoucí poptávku, tak i zlepšenou dostupnost služeb (vizte Graf 1).
Rozvoj komunitní péče se projevil také poklesem počtu psychiatrických hospitalizací: krátkodobé hospitalizace klesly z přibližně 29 500 v roce 2019 na zhruba 24 000 v roce 2020 a od té doby zůstává relativně stabilní. Mírný pokles v letech 2019 až 2023 zaznamenal i počet střednědobých a dlouhodobých psychiatrických hospitalizací (vizte Graf 2).
Hodnocení Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS, 2022) ukazují, že klienti po 12 měsících péče dosahovali výrazného zlepšení duševního zdraví, každodenního fungování i kvality života. U části z nich bylo navíc zaznamenáno vyšší zapojení na trhu práce nebo ve dobrovolnických aktivitách. Součástí reformy byla také celostátní protistigmatizační kampaň, která spolu s rozvojem služeb přispěla k postupně tolerantnějším postojům veřejnosti k duševním onemocněním. Přesto však k úplnému odstranění stigmatizace a diskriminace, stejně jako ke zvýšení informovanosti o duševním zdraví, bude potřeba další úsilí (Winkler et al., 2021).
Po ukončení evropského programového období a související finanční podpory přešla odpovědnost za financování CDZ na národní zdroje. Protože činnost center zahrnuje zdravotní i sociální složku, je jejich financování vícesektorové: zdravotní péči hradí veřejné zdravotní pojištění, zatímco sociální služby závisí na rozpočtech jednotlivých krajů. Výše prostředků se však mezi regiony výrazně liší, což vede k nerovnostem v dostupnosti a kvalitě péče.
K dalším výzvám patří nedostatek kvalifikovaných odborníků, především dětských psychiatrů a psychiatrických sester, a rozdíly v odměňování mezi zdravotním a sociálním sektorem. Reformu navíc komplikovala politická nestabilita – časté změny na vedoucích politických pozicích vedly k přehodnocování priorit a tím i ke zpomalování implementace.
Díky pokračující podpoře z Evropského fondu pro regionální rozvoj a Evropského sociálního fondu vzniklo od roku 2022 dalších sedm center, čímž se jejich celkový počet zvýšil na 36 (NKÚ, 2024). Přesto jde o méně než původně plánovaných 100 CDZ do roku 2023 (později posunuto do roku 2030).
Nedávné kroky však naznačují pozitivní posun. Od roku 2023 Ministerstvo zdravotnictví podporuje navyšování kapacit vzdělávacích programů, včetně dětské psychiatrie (Ministerstvo zdravotnictví, 2023). Personální zdroje však plánuje posílit i v oblasti ošetřovatelství. Významným milníkem bylo též legislativní zakotvení modelu CDZ na začátku roku 2025, které vytvořilo právní základ pro dlouhodobou stabilizaci těchto center.
Zkušenost České republiky ukazuje, že reformu péče o duševní zdraví lze úspěšně realizovat i v prostředí s omezenými zdroji, pokud je podpořena strategickým vedením a koordinací mezi sektory. Lze z ní vyvodit několik klíčových poznatků:
Zavedení CDZ výrazně přispělo k humanizaci a modernizaci péče o duševní zdraví v České republice. Další rozvoj však bude záviset na schopnosti státu zajistit dlouhodobě stabilní financování, systematický sběr a využití dat a kontinuální podporu vzdělávání odborníků, kteří jsou klíčovými nositeli této reformy. Především ale bude nutné, aby se pokračování reformy péče o duševní zdraví znovu stalo prioritou.
Bryndová L., Šlegerová L., Votápková J., Hroboň P., Shuftan N., Spranger A. (2023). Czechia: Health system review. (Česká republika: přehled systému zdravotnictví.) Health Syst Transit. 25(1):i-183 (https://iris.who.int/handle/10665/366529). Licence: CC BY-NC-SA 3.0 IGO.
Ministerstvo zdravotnictví (2013). Strategie reformy psychiatrické péče. Praha: Ministerstvo zdravotnictví (https://www.reformapsychiatrie.cz/sites/default/files/2021-03/Strategie%20reformy%20 psychiatrick%C3%A9%20p%C3%A9%C4%8De.pdf).
Ministerstvo zdravotnictví (2023). Ministerstvo zdravotnictví letos zvyšuje financování na rezidenční místa na více než 820 milionů Kč: Ministerstvo zdravotnictví (https://mzd.gov.cz/tiskove-centrum-mz/ministerstvo-zdravotnictvi-letos-zvysuje-financovani-na-rezidencni-mista-na-vice-nez-820-milionu-kc/).
Národní kontrolní úřad (2024). Kontrola NKÚ: center duševního zdraví je málo, chybí odborný personál, není zajištěno financování. https://www.nku.cz/cz/pro-media/tiskove-zpravy/kontrola-nku:-center-dusevniho-zdravi-je-malo--chybi-odborny-personal--neni-zajisteno-financovani-id14289/
OECD/Evropské středisko pro sledování zdravotnických systémů a politik (2023).
Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR (2022). Psychiatrická ročenka 2022. Praha: Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR (https://www.uzis.cz/res/f/008442/psych2022.pdf).
Winkler P., Formánek T., Mladá K., Lacko S.E. (2021). Development of public stigma toward people with mental health problems in Czechia 2013-2019. (Vývoj veřejné stigmatizace lidí s duševním onemocněním v Česku v letech 2013–2019.) Eur Psychiatry. 64(1):e52 (https://doi.org/10.1192/j.eurpsy.2021.2226).
