Proč v Česku umíráme zbytečně? Skryté příčiny odvratitelných úmrtí

Úvod: O čem se nemluví?

Každý rok v Česku umírají tisíce lidí na nemoci a zdravotní komplikace, kterým by se dalo předejít včasnou diagnózou, efektivnější zdravotní péčí nebo vhodnými preventivními opatřeními. Podle statistik OECD patříme mezi země s vyšším počtem tzv. odvratitelných úmrtí, než je evropský průměr. 

• Úmrtí, kterým lze předejít prevencí: V Česku činí 233 úmrtí na 100 000 obyvatel, zatímco průměr zemí OECD je výrazně nižší, konkrétně 158 na 100 000 obyvatel. To znamená, že Česká republika má o 47,5 % více těchto úmrtí než průměr OECD. ‍
• Úmrtí, kterým lze předejít léčbou: V Česku je evidováno 102 úmrtí na 100 000 obyvatel, zatímco průměr OECD činí 79 na 100 000 obyvatel. To představuje rozdíl 29,1 % úmrtí na 100 000 obyvatel ve srovnání s průměrem OECD.

To vše naznačuje potřebu zlepšení v oblasti prevence a efektivity zdravotní péče.​

Jaké jsou hlavní příčiny tohoto problému a jak se z něj poučit?

1. Pozdní diagnostika a podceněná prevence

V České republice jsou screeningové programy zaměřeny na několik klíčových nemocí, jejichž včasné odhalení může významně zvýšit šanci na úspěšnou léčbu. V současnosti jsou v Česku doporučené screeningové programy:

1. Screening rakoviny prsu: Program je určen pro ženy ve věku 45–69 let, které mají možnost každé dva roky podstoupit mamografii.
   
2. Screening rakoviny tlustého střeva a konečníku: Tento screening je určen pro muže a ženy ve věku 50–74 let a spočívá v pravidelném testování na okultní krvácení ve stolici.
   
3. Screening rakoviny děložního hrdla: Ženy ve věku 23–64 let jsou pravidelně zvány na cytologické vyšetření, které odhalí přítomnost rakovinných změn na děložním čípku.
   
4. Screening karcinomu plic: Od 1. ledna 2022 je v České republice spuštěn státem organizovaný screening zaměřený na časný záchyt rakoviny plic u rizikové populace. Program je určen pro osoby ve věku 55–74 let, které mají za sebou dlouhodobé kouření (např. 20 let po 20 cigaretách denně)
5. Screening karcinomu prostaty: Od ledna 2024 byl spuštěn pilotní program časného záchytu karcinomu prostaty. Program je určen pro muže ve věku 50–69 let, kteří nejsou léčeni pro rakovinu prostaty. Vyšetření zahrnuje stanovení hladiny PSA (prostatický specifický antigen) z krve.
   
6. Screening aneurysmatu abdominální aorty: Od 1. ledna 2025 byl v České republice spuštěn pilotní screeningový program zaměřený na včasný záchyt aneurysmatu abdominální aorty u mužů ve věku 65–67 let. Cílem programu je odhalit přítomnost aneurysmatu a v případě potřeby zahájit preventivní léčbu .

Potenciální nové screeningové programy:

V zahraničí existuje několik screeningů, které by bylo možné zavést i v Česku. Například:

• Screening na rakovinu vaječníků – V některých zemích, jako je například Spojené království, se zkoumá možnost zavedení screeningů na rakovinu vaječníků u žen s genetickými predispozicemi (např. nositelky mutací BRCA1 a BRCA2).
  
• Screening na cukrovku typu 2 – V některých zemích, například ve Skandinávii, je screening na cukrovku součástí preventivních prohlídek u osob s rizikem (např. osoby s nadváhou nebo obezitou).
  
• Screening duševního zdraví (deprese a jiné poruchy) – V některých zemích, například v USA a Skandinávii, se při preventivních prohlídkách u dospělých a dospívajících provádí screening na deprese a další duševní poruchy pomocí standardizovaných dotazníků (např. PHQ-9). Včasný záchyt duševních onemocnění může výrazně zlepšit kvalitu života a snížit riziko dalších zdravotních komplikací.
  
  

Účast na screeningových programech v Česku:

Účast na screeningových programech v České republice je stále nízká. Například účast na screeningu rakoviny prsu je kolem 60–70 % pro ženy ve věku 45–69 let. U screeningu rakoviny tlustého střeva a konečníku je účast ještě nižší, pohybuje se kolem 40–50 %.

Možnosti zlepšení účasti:

1. Povinné screeningy: Zavedení povinných preventivních prohlídek by mohlo významně zlepšit účast. Tento model se osvědčil ve Finsku, kde jsou preventivní prohlídky povinné pro určité věkové skupiny a jsou organizovány státem.
   
2. Digitální připomínky: Automatické SMS a e-maily, jak to funguje v Estonsku, mohou pomoci lidem nezapomenout na termín preventivní prohlídky. Tato opatření by mohla výrazně zlepšit účast.
   
3. Finanční motivace: V Nizozemsku mají lidé, kteří pravidelně absolvují preventivní prohlídky, nižší spoluúčast na zdravotní péči. V Česku by se mohlo zvažovat zavedení slevy na zdravotním pojištění pro osoby, které pravidelně podstupují screeningové programy. Například by mohla být poskytnuta sleva ve výši 5–10 % na roční pojistné pro osoby, které se účastní všech relevantních screeningových programů.
   
   

Tresty za neúčast: U povinných screeningů by se mohl zavést systém sankcí pro osoby, které screeningy neabsolvují bez dostatečného důvodu. Mohlo by jít například o pokuty, nebo o omezení určitých zdravotních výhod (např. vyšší spoluúčast na léčebné péči v případě pozdního odhalení onemocnění, které by bylo možné předejít včasným screeningem).

Tato opatření by mohla vést k větší účasti na preventivních programech a snížení počtu odvratitelných úmrtí v České republice.

2. Nedostupnost zdravotní péče a regionální rozdíly

V Česku není zdravotní péče rovnoměrně dostupná, přičemž některé regiony trpí nedostatkem specialistů a přetíženými ordinacemi praktiků, což způsobuje dlouhé čekací doby na vyšetření. Jak tento problém řešit?

• Motivační programy pro lékaře: V Německu funguje systém, kdy lékaři, kteří se rozhodnou pracovat v oblastech s nedostatkem zdravotníků, dostávají finanční podporu, jako jsou dotace na vybavení ordinace a vyšší platy. Tento model by mohl být zaveden i v České republice, ale k efektivnímu fungování by bylo potřeba:
• Vyhledávání problematických lokalit: V Česku by mohl vzniknout centralizovaný systém, který bude monitorovat dostupnost zdravotní péče v jednotlivých regionech. Na základě dat o počtu lékařů, dostupnosti služeb a čekacích dob by stát mohl identifikovat oblasti s největším nedostatkem odborníků. Tento systém by mohl využívat data z veřejně dostupných zdrojů (např. data o registru lékařů, veřejné zdravotní pojišťovny apod.). Na základě těchto analýz by pak bylo možné cíleně zvyšovat dotace pro oblasti, které mají nedostatek lékařů nebo kde je vysoký tlak na přetížené ordinace.
  Současný stav: Momentálně obce ne vždy systematicky dotují chybějící lékaře nebo specializované služby – spíše záleží na tom, jaké mají dané oblasti místní možnosti a jaké konkrétní iniciativy obce podniknou. Zavedení centralizovaného systému pro mapování a reagování na problémové lokace by pomohlo předejít roztříštěnosti tohoto procesu.
• Telemedicína a mobilní kliniky: Ve Švédsku fungují mobilní zdravotnické týmy, které pravidelně dojíždějí do odlehlých oblastí a poskytují péči na místě. Tento model by mohl být inspirací i pro Českou republiku. Telemedicína, která už v některých zemích funguje, by mohla být ideálním nástrojem pro zajištění dostupnosti zdravotní péče ve vzdálených oblastech.

Finanční zajištění pro telemedicínu: Aktuálně telemedicína v Česku není plně proplácena zdravotními pojišťovnami, což brání jejímu širšímu rozvoji. Pro její zavedení a rozšíření by bylo nutné vytvořit legislativní rámec, který umožní proplácení těchto služeb pojišťovnami.

1. Přijetí legislativy pro proplácení telemedicínských služeb: Ministerstvo zdravotnictví by mohlo vypracovat legislativu, která by umožnila zdravotním pojišťovnám plně proplácet telemedicínské konzultace, pokud splňují stanovené podmínky (např. použití bezpečných komunikačních kanálů, odpovídající odborná kvalifikace zdravotníků).
   
2. Úhrada na základě účinnosti: Telemedicínu by pojišťovny mohly proplácet podobně jako jiné služby na základě výsledků, přičemž by bylo třeba prokázat, že telemedicína dokáže efektivně nahradit osobní vyšetření v určitých případech, čímž by se snížila zátěž nemocnic a ordinací. To by pomohlo zajistit rozšíření této služby zejména pro pacienty v odlehlých oblastech.

3. Zdravotní gramotnost obyvatel0

Nízká zdravotní gramotnost v České republice vede k tomu, že lidé často vyhledávají lékařskou pomoc až v pokročilých stádiích onemocnění a mají horší adherenci k léčbě. Jak tento problém řešit?

Zdravotní výchova ve školách:

V Finsku je zdravotní výchova součástí školního vzdělávacího programu. Tento přístup zahrnuje témata jako zdravý životní styl, prevence nemocí, výživa, pohyb a duševní zdraví, a to již od základní školy. Ve Finsku je zdravotní výchova povinnou součástí školního rozvrhu a její počet hodin se pohybuje okolo 1 hodiny týdně, což je dostatečný čas pro získání základních znalostí a dovedností pro udržení zdraví.

Pro implementaci tohoto systému v Česku by bylo nezbytné spolupracovat s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT). Proces by mohl vypadat takto:

1. Úprava školních osnov: Ministerstvo školství by mělo vypracovat vyhlášku, která by zdravotní výchovu zařadila do povinné výuky ve všech typech škol (od základních po střední školy). Tato vyhláška by stanovila minimální hodinovou dotaci a obsahovou náplň předmětu.
2. Spolupráce s odborníky: Pro zajištění kvalitní zdravotní výchovy by MŠMT mělo úzce spolupracovat s odborníky z oblasti zdravotnictví, například s lékaři, výživovými poradci, psychology a dalšími specialisty, kteří by pomohli připravit výukové materiály a metodiky.
3. Inkluze do rámcových vzdělávacích programů: Pro zavedení zdravotní výchovy by bylo nezbytné její začlenění do rámcových vzdělávacích programů, které určují minimální obsah a požadavky na výuku. Tento krok by zahrnoval konkrétní témata, jako jsou prevence závislostí, zdravá výživa, fyzická aktivita a duševní zdraví.
4. Zajištění školení učitelů: Pro kvalitní výuku zdravotní výchovy je nutné zajistit odborná školení pro učitele, kteří tento předmět budou vyučovat. Školení by zahrnovala kurzy zaměřené na efektivní metody výuky zdravotní výchovy a aktuální informace o zdravotních trendech a preventivních opatřeních.

4. Přetížení nemocnic a dlouhé čekací doby

Nedostatek lůžek, odkládání operací a dlouhé čekací doby na vyšetření mají fatální důsledky. Jak to změnit?

Maximální čekací lhůty:

V Nizozemsku jsou pro plánovaná vyšetření a operace stanoveny pevné čekací lhůty, aby se zajistila rychlá a efektivní péče pro pacienty. Například:

Specializované vyšetření musí být provedeno do 4 týdnů od žádosti.
Plánované operace by měly být realizovány do 6 týdnů od stanovení diagnózy.

Pokud nemocnice nebo klinika nedodrží tyto lhůty, mohou čelit finančním sankcím. Například pojišťovny mohou snížit úhrady za péči nebo zavést sankce, což motivuje zdravotnické instituce k dodržování stanovených lhůt. Tento systém nejen že zajišťuje rychlejší přístup k péči, ale také poskytuje přímou odpovědnost nemocnicím a klinikám.

Jak to implementovat v ČR?
Pro zavedení maximálních čekacích lhůt v České republice by bylo potřeba:

• Stanovit jasné normy pro čekací doby – obdobně jako v Nizozemsku, a to nejen pro plánované operace, ale i pro specializovaná vyšetření. Tyto lhůty by měly být legislativně zakotveny, například formou vyhlášky Ministerstva zdravotnictví.
  
• Zavést systém sankcí – zdravotnická zařízení, která nebudou dodržovat stanovené lhůty, by mohla čelit sankcím. Role zdravotních pojišťoven by spočívala v monitorování dodržování lhůt a v aplikaci případných sankcí.
  
• Zvýšit transparentnost – povinnost zveřejňovat průměrné čekací doby na vyšetření a operace pro jednotlivá zdravotnická zařízení na oficiálních vládních stránkách by pomohla pacientům při rozhodování a zároveň vyvíjela tlak na zlepšení služeb.

Odebírání některých kompetencí:

Jedním z možných kroků ke zmírnění přetížení nemocnic by mohlo být rozšíření kompetencí některých zdravotnických pracovníků, například lékárníků. V některých zemích, jako je Velká Británie, lékárníci provádějí základní zdravotní vyšetření, například měření krevního tlaku, a také očkují proti nemocem jako je chřipka nebo COVID-19.

Pokud by se podobný model zaváděl v České republice, bylo by nezbytné zajistit adekvátní školení lékárníků tak, aby mohli tyto úkony vykonávat v souladu s přísnými zdravotními standardy, aniž by byla ohrožena kvalita péče.

Závěr

Česká republika čelí významným výzvám v oblasti zdravotní péče, které se přímo odrážejí ve vyšší míře odvratitelných úmrtí ve srovnání s průměrem OECD. Pozdní diagnostika, nízká účast na screeningových programech, regionální nerovnosti v dostupnosti péče, nízká zdravotní gramotnost a přetížení nemocnic jsou klíčovými faktory, které je nutné systematicky řešit.

Pro zlepšení situace je nezbytné zavádět efektivnější a dostupnější preventivní programy, zvyšovat povědomí a motivaci obyvatel ke včasným prohlídkám, a zároveň investovat do moderních technologií, jako je telemedicína. Kromě toho by měl stát aktivně podporovat rovnoměrné rozložení zdravotnických kapacit a zavádět jasné normy pro čekací doby, které zajistí rychlejší přístup k léčbě.

Bez komplexního přístupu a důsledné spolupráce mezi státem, zdravotnickými institucemi a samotnými pacienty bude Česká republika i nadále čelit zbytečným ztrátám na životech, kterým lze předcházet. Je proto nezbytné, aby se prevence a kvalita zdravotní péče staly prioritou pro všechny zúčastněné strany, a tím se nejen prodloužila délka života, ale především jeho kvalita.

‍