Česká republika vynakládá na zdravotní péči 9.1% HDP, jen lehce pod průměrem zemí OECD. Přesto byla v roce 2019 střední délka života v Česku o 2 dva roky nižší než průměr EU a pandemie COVID-19 ji snížila o další jeden rok, více než v mnoha jiných zemích EU. Česká republika vyniká nadprůměrnou dostupností zdravotní péče, zároveň však její obyvatelé mnohem častěji umírají na příčiny, kterým lze předejít a které jsou léčitelné. Bylo by možné dosáhnout na lepší úroveň zdravotní péče za stejně nebo dokonce méně peněz?
Na podobné otázky jsou schopni odpovědět odborníci vzdělaní v oboru ekonomie zdravotnictví. Ekonomie zdravotnictví je rigorózní společenská věda, která se zabývá nejen nákladovou efektivitou zdravotních služeb a léčiv, ale zejména organizací a financováním zdravotního systému, dostupností a kvalitou zdravotní péče, a chováním aktérů, tj. pacientů, poskytovatelů, a plátců péče. Je to obor, který analýzy potřebné pro efektivní rozhodování dokáže připravit, a pomáhá tak zlepšit nejen zdravotní systém, ale v konečném důsledku i zdraví společnosti. Ekonomie zdravotnictví jako obor je v České republice spíše neznámá; skutečných odborníků vzdělaných a se zkušenostmi v tomto oboru je zatím málo.
Jejich nedostatek bude v blízké budoucnosti nepochybně ještě citelnější. Tlak na efektivní využívání zdrojů bude nepochybně dále růst spolu s vývojem inovativní léčby a technologií, stárnutím populace, epidemií civilizačních a infekčních chorob, a zároveň i vyšší informovanosti pacientů a jejich rostoucími požadavky na kvalitu zdravotní péče. Jinými slovy, poptávka po zdravotních službách a stejně tak náklady na zdravotní péči budou růst v prostředí omezených zdrojů.
Zdravotní systém se skládá z mnoha organizací (ziskových i neziskových) a vládních institucí, jež se dohromady snaží zlepšit zdraví jedinců ve společnosti. Pro efektivní rozhodování o alokaci zdrojů na systémové úrovni je nutné nejen rozumět vztahům mezi jednotlivými aktéry na zdravotním trhu, ale také mít k dispozici kvalitní, zacílené, a dobře načasované analýzy provedené na spolehlivých datech. Ty nám pak pomáhají rozhodnout, jak vynaložit omezené finanční prostředky co nejefektivněji, tedy maximalizovat jejich užitek a generovat co nejvíce „zdraví“.
V Česku tento přístup již několik let velmi dobře funguje v oblasti léčivých přípravků, omezeně pak u zdravotnických prostředků a přístrojů. Systematická aplikace principů zdravotní ekonomie však zcela chybí v oblasti zdravotnických výkonů, prevence, očkování, telemedicíny a e-Health. Do budoucna je nezbytné posílit oblast prevence a veřejného zdraví, které byly v české zdravotní politice dlouhodobě zanedbávány. Následkem je například míra obezity, která patří k nejvyšším v EU, či nadměrné užívání tabáku a alkoholu, které se propisují do špatného zdravotního stavu obyvatel a vyšší úmrtnosti.
Dalším z nabízených praktických řešení je zlepšení dostupnosti dat, podpora jejich sdílení a vytěžování. Vhodné je sledovat indikátory kvality a trvat na jejich veřejné dostupnosti. V návaznosti na to bychom měli preferovat alokaci finančních prostředků na základě výsledků léčby a odměňovat za kvalitu péče, nikoli jen za její kvantitu.
Aby bylo možné tyto principy uvést do praxe, je nezbytně nutné, aby instituce, které vydávají nařízení a zasahují do zdravotního systému, rozhodovaly na základě dat a nezávislých odborných analýz. S tím souvisí i nutnost podporovat vzdělání a výzkum v oboru zdravotní ekonomie a šířit osvětu směrem k laické a odborné veřejnosti.
Autoři jsou spolupracovníky Iniciativy pro efektivní zdravotnictví
