Přispíváme do veřejné debaty o budoucím směřování českého zdravotnictví

Jaké je zastoupení zahraničních pracovníků v českém zdravotnictví a ve kterých profesních skupinách se nejčastěji uplatňují? Podívejte se na aktuální data v grafu měsíce, který připravil Jan Vrána s kolegy.

I přes fakt, že plánování sociálních služeb je plně v gesci krajů jako samosprávných celků a plánování sítě zdravotních služeb zase v gesci zdravotních pojišťoven, je nutné otevřít otázku určitého sbližování těchto systémů v oblasti sociálně-zdravotního pomezí.

Duševní zdraví je podle WHO stav, kdy člověk naplno využívá své schopnosti, zvládá každodenní stres, pracuje produktivně a přispívá své komunitě. Nejde tedy pouze o nepřítomnost duševního onemocnění, ale o celkovou psychickou pohodu a schopnost fungovat v běžném životě. Pokud tato rovnováha chybí, nejde jen o individuální problém – duševní nepohoda představuje i závažnou výzvu pro sociální a ekonomický systém. Promítá se do rostoucích nákladů na zdravotní a sociální péči, nižší produktivity, vyšší nezaměstnanosti, větší zátěže pro systém sociálního zabezpečení, rodiny i komunity.

Od ledna roku 2025 zahájila Česká republika implementaci nového preventivního programu zaměřeného na časnou detekci aneurysmatu břišní aorty (AAA) u rizikové populace. Tento pilotní projekt představuje zásadní krok v sekundární prevenci kardiovaskulárních onemocnění s potenciálem významně snížit mortalitu spojenou s jeho prasknutím.

Zvyšování efektivity lůžkové péče lze zařadit ke klíčovým tématům zajištění dlouhodobé udržitelnosti českého zdravotnictví. Zatímco obsazenost akutních lůžek je pod průměrem OECD, poptávka po následné a dlouhodobé péči roste. Efektivnější rozložení kapacit by však mohlo přispět k lepší dostupnosti péče a odpovídalo by měnícím se potřebám stárnoucí populace. Řešením by mohla být transformace části málo využívaných akutních lůžek na jinou formu péče.

Nerovnoměrné rozmístění praktických lékařů v Česku způsobuje, že téměř 9 % populace, včetně tisíců dětí, zůstává bez registrace u lékaře, přičemž situaci dále komplikuje stárnutí lékařské populace a nedostatečný počet nových absolventů ochotných působit v odlehlých oblastech. Rostoucí poptávka po primární péči přitom kontrastuje s klesajícím počtem ordinací. Inspirací mohou být zahraniční modely, například rozšíření kompetencí zdravotních sester, které by mohlo pomoci zlepšit dostupnost základní zdravotní péče v krátkém horizontu.