Přispíváme do veřejné debaty o budoucím směřování českého zdravotnictví

Předvánoční období patří každoročně k nejnáročnějším obdobím pro naše duševní zdraví. Podle řady odborných studií se v těchto týdnech zvyšuje míra stresu, tlak na výkon i celková psychická zátěž. Snažíme se skloubit závěr roku v práci, osobní povinnosti, rodinná očekávání a zároveň si uchovat představu „dokonalých Vánoc”. Právě tato kombinace může snadno vést k únavě, pocitu zahlcení či ztrátě radosti z období, které má být především o klidu a zastavení.

Transformace nemocničních lůžek z akutních na jiné typy je tématem, kterému jsme se podrobně věnovali také v naší nedávné studii Zdravotnictví pro budoucnost. ČR má velmi hustou síť nemocnic poskytujících akutní péči. Celkově se jedná o 160 nemocnic, které disponují 49 tisíci akutními lůžky, včetně velmi nadprůměrného počtu JIP lůžek. Systém ale čelí významným výzvám. Náklady na akutní lůžkovou péči v roce 2024 dosáhly zhruba 57 % výdajů veřejného zdravotního pojištění. Přitom stárnutí populace a nárůst chronických onemocnění zvyšují poptávku spíše po následné, sociální i domácí péči. Fragmentace zdravotnického personálu do mnoha malých oddělení snižuje celkovou efektivitu. To vše vede k nutnosti reformy systému akutní péče a lůžkového fondu, posílení koordinace s ostatními sektory a efektivnějšího využití lidských zdrojů.

Českem hýbe extrémně citlivá a smutná kauza úmrtí dvou dětí během porodu. Jako každá kauza přitahuje názory, v drtivé většině případů zcela předčasné, i s ohledem na prakticky nulové známé informace. I proto přímo jí tento text o moc více pozornosti věnovat nebude. Tragická událost i reakce na ni ale otevírají téma, které si veřejnou diskuzi skutečně zaslouží: jakou (porodní) péči v ČR chceme? A jde se k tomu propočítat?

Debata o českém zdravotnictví se v posledních letech posunula výrazně kupředu. Dřívější obsesí byly peníze a platy. Dnes se mnohem víc bavíme o tom, jak zdravotnictví funguje, jakou má kvalitu a jak ho udělat dlouhodobě udržitelným. A to je zásadní pozitivní změna.

Celá případová studie vznikla pod hlavičkou Světové zdravotnické organizace (2025), jejíž autory jsou Petr Winkler, Dana Chrtková, Hana Marie Broulíková, Martin Dlouhý, Veronika Klimková, Ondřej Krupčík a Lynn Al Tayara.

Jedním z nejvýraznějších rozdílů mezi švýcarským a českým pacientem je úroveň zdravotní gramotnosti. Ta nespočívá pouze ve znalosti vlastních diagnóz a medikace, ale především v aktivním přístupu ke zdraví a rozhodování o péči. Švýcarští pacienti se běžně ptají lékaře, zda nová diagnóza ovlivní jejich schopnost absolvovat horský výšlap, nebo zda jejich oblíbený pokrm nebude kontraindikován s nově nasazenou léčbou. Tento přístup je důsledkem dlouhodobé a systematické práce na poli zdravotní osvěty a prevence.